14 C 83/2024-17 — Okresní soud v Bruntále

1. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku , částka, , přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. s. ř.“), proti tomuto rozsudku odvolání přípustné; rozsudek proto má zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahující pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , a to z titulu neuhrazeného televizního poplatku za období od měsíce březen , Anonymizováno, do měsíce listopad , Anonymizováno, . Žalovaný ke své obraně nesdělil ničeho.3. V dané věci byly splněny podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř. pro soudu rozhodnutí bez nařízení jednání.4. Na základě provedeného dokazovaní bylo zjištěno, že žalovaný v listopadu , Anonymizováno, oznámil žalobkyni, že je vlastníkem televizního přijímače. Za období od měsíce březen , Anonymizováno, do měsíce listopad , Anonymizováno, žalovaný neuhradil žalobkyni na televizní poplatek, který činil , částka, měsíčně, ničeho. Neučinil tak ani poté co mu byla zaslána předžalobní upomínka ze dne , datum, , ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky za televizní poplatek, a která byla žalovanému doručena do jeho datové schránky dne , datum, .5. Soud zjištěný skutkový stav podřadil pod ustanovení § 2 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle kterých musí vlastník televizního přijímače hradit televizní poplatek žalobkyni ve výši , částka, za měsíc, kdy tento koncesionářský poplatek je splatný nejpozději 15. dne daného kalendářního měsíce. Žalovaný však za výše uvedené období řádně poplatek žalobkyni nehradil, a proto je žaloba dle soudu důvodná. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a proto má nárok i na úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně úrok kapitalizovala v částce , částka, , když správně zohlednila splatnost poplatků a soud přezkoumal tuto výši, kterou shledal správnou.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . K tomu soud uvádí, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nepovažuje za účelně vynaložené. Soud přitom vycházel z ústavních nálezů (srovnej například nález sp. zn. I. ÚS 3768/14, sp. zn. III. ÚS 3092/13, sp. zn. II. ÚS 405/14), přičemž v nálezu sp. zn. I. ÚS 3768/14 Ústavní soud uvedl mimo jiné, že „… Pokud agendu televizních poplatku Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize.“. Jinak řečeno soud má v souladu se zmíněnou judikaturou za to, že žalobkyně má využívat při běžném a typovém vymáhání koncesionářského poplatku své pracovníky, a pokud tak nečiní, musí náklady na externí pracovníky využité k vymáhání nést ze svého. S ohledem na skutečnost, že právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad, určil náhradu nákladů žalobkyně dle § 151 odst. 3 o. s. ř. jako by žalobkyně nebyla zastoupena zástupcem. Náhrada nákladů řízení se tak sestává z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a dle § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. z náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za každý ze dvou úkonů (žaloba, předžalobní výzva). K výpočtu nákladů řízení podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje , částka, .7. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta.8. Lhůta k plnění žalobních nároků byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.