16 C 228/2023-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, . Ke dni podání žaloby žalovaný dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, , náklady na vymáhání pohledávky ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z úvěru ke dni sepsání žaloby ve výši , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , celkem , částka, . Současně žalobkyně požadovala sjednaný úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a nákladů na vymáhání, tedy z částky , částka, , od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z výpisu čerpání splátek a úhrad ze strany žalovaného za období od , datum, do , datum, , z úvěrových podmínek, ze splátkového kalendáře úvěru, z výzvy ke splacení celého úvěru včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou, z metodiky posouzení úvěruschopnosti, z úvěrové zprávy k osobě žalovaného a z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání zásilky žalovanému doporučenou poštou má soud za prokázané, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši , částka, s tím, že splátky budou představovat 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %. Součástí této smlouvy bylo poskytnutí úvěru na zakoupení techniky značky Sencor za prodejní cenu , částka, , přičemž tato částka měla být uhrazena ve 24 splátkách po , částka, a roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,55 % ročně. Dále z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlel u rodičů a jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské. Žalovaný nebyl zaměstnán, byl důchodcem, přičemž jeho celkový měsíční příjem činil , částka, , aniž je specifikováno, o jaký příjem se konkrétně jednalo. Dále z úvěrové zprávy vyplývá, že ke dni uzavření smlouvy měl žalovaný již dva existující závazky z kreditních karet, kdy celková částka zbývající k uhrazení představovala , částka, . Dle jednotlivých závazků pak v případě kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši , částka, činila v květnu 2020 částka zbývajících splátek , částka, a u druhé kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši , částka, činila suma zbývajících splátek , částka, . Z přehledu dnů po splatnosti je zřejmé, že žalovaný neplatil splátky úvěru z těchto kreditních karet řádně a včas. Z vyjádření žalobkyně vyplývalo, že nebyly konkrétním způsobem ověřovány příjmy a výdaje žalovaného, bylo vycházeno pouze z příjmů deklarovaných žalovaným a u výdajů pak ze statistických údajů obsahujících součet životních minim členů domácnosti. Žalovaný celkově vyčerpal z úvěrového rámce částku , částka, , uhrazeno bylo pouze , částka, . Před podáním žaloby byl žalovaným písemně vyzván k zaplacení dlužné částky.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného platit předmětný závazek po sjednanou dobu v dostatečném rozsahu. Z předložených důkazů vyplynulo, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy důchodce s příjmem na hranici minimální mzdy a hradil již dva existující závazky. Rovněž žalobkyně žádným způsobem neprověřila výši čistého měsíčního příjmu žalovaného i výši jeho důchodu, pokud vycházela z těchto částek při prověření úvěruschopnosti. Rovněž nebyly žádným způsobem prověřeny výdaje domácnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud konstatuje, že schopnost žalovaného hradit sjednané splátky po dobu uvedenou ve smlouvě nebyla ze strany věřitele řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena. Za této situace tedy neměl být úvěr poskytnut a v tomto případě lze žalobkyni přiznat pouze neuhrazenou jistinu úvěru se zákonným úrokem z prodlení.11. Vzhledem k výše uvedenému soud přiznal žalobkyni pouze neuhrazenou jistinu úvěru, která představuje rozdíl mezi vyčerpanou jistinou ve výši , částka, a zaplacenou částkou ,