16 C 246/2023-31 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným dne , datum, pod č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl povinen uhradit do , datum, společně s poplatkem ve výši , částka, . Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně jednak kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, , na základě níž přešla pohledávka za žalovaným v souvislosti s podepsáním dílčí smlouvy o postoupení pohledávek dne , datum, na žalobkyni.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z výpisu z bankovního účtu a z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne , datum, uzavřena pod č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, smlouva o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, s tím, že předmětnou částku žalovaný uhradí do , datum, , tedy do 18 dnů od poskytnutí. Výše poplatku za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši , částka, , což přepočtením na roční úrokovou sazbu představuje úrok ve výši 1479 % ročně. Tomu odpovídá i výše roční procentní sazby nákladů ve výši 20 002 %. Žalovaný na předmětnou částku ničeho neuhradil. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 40 % ročně. Žalobkyně současně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z dlužné jistiny za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Žalobkyně současně kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do , datum, , což představuje , částka, . Žalobkyně rovněž kapitalizovala smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a náklady na vymáhání pohledávky ve výši , částka, . Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacenou zaplacení jistiny úvěru ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, , celkem , částka, . V případě prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně doplnila ve svém podání ze dne , datum, , že příjem žalovaného byl doložen mzdovými listy za období duben až červen 2021, z nichž vyplynulo, že průměrná měsíční čistá mzda žalovaného za předmětné čtvrtletí představovala částku , částka, . Dále lze ze mzdových listů dovodit, že minimálně čtvrtina příjmu byla představována příplatky za přesčasovou práci, tedy nezaručenou částí mzdy. Z dokladů nelze dovodit, zda se jednalo o práci sjednanou na dobu určitou či neurčitou. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), občanského zákoníku ve znění účinném od , datum, (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.9. Podle § 6 odst. 1 o.z. , každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stan