16 C 297/2023-18 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, pod č. , hodnota, , na základě níž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, a to do výše , částka, . Žalobkyně se domáhá zaplacení zůstatku neuhrazené jistiny v žalované výši.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , z všeobecných obchodních podmínek tvořících nedílnou součást smlouvy, ze sazebníků žalobkyně, z identifikovaných příjmů žalované za období od , datum, do , datum, a předžalobní výzvy odeslané žalované dne , datum, má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena elektronickými prostředky na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr až do výše , částka, s tím, že žalovaná fakticky vyčerpala částku , částka, , kterou se zavázala zaplatit společně s poplatkem ve výši , částka, . Celkem byla žalovaná povinna uhradit , částka, do , datum, . Roční procentní sazba nákladů představovala 1410,33 %. Žalovaná na předmětný závazek uhradila částku , částka, a žalobkyně požadovala pouze neuhrazenou jistinu úvěru ve výši , částka, (, částka, - , částka, ). Průměrný měsíční čistý příjem žalované činil , částka, . Pokud soud přepočítal sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, z jistiny úvěru ve výši , částka, , pak představuje roční úrokovou sazbu ve výši asi 304 %. Žalovaná byla před podáním žaloby písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.5. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od , datum, (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.6. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.7. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.14. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně. Podepsaná smlouva představuje smlouvu formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku poplatku za poskytnutí úvěru, který má charakter úroku z úvěru a přepočtením na roční sazbu představuje úrok ve výši asi 304 % ročně. Rovněž ve smlouvě není specifikováno, co konkrétně poplatek za poskytnutí úvěru zahrnuje a za jaké služby žalobkyně má být zaplacen. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírána stanovením úrokové sazby ve fixní částce. Soud má za to, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání, které má zjevně cíl vyvolat ve spotřebiteli dojem sjednání nulové úrokové sazby v části IX. Smlouvy, která je však nahrazena sjednaným poplatkem. V tomto směru lze odkázat na § 6 o. z., kdy každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Rovněž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy.15. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. , spisová značka, ze dne , datum, , , spisová značka, ze dne , datum, nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne , datum, , v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě poplatku za poskytnutí úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání poplatku v dané výši by věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.16. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla fakticky poskytnuta částka , částka, , a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalované dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila částku , částka, , představuje výše bezdůvodného obohacení částku , částka, . S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovanou k zaplacení této částky společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, neboť žalovaná byla od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou z