219 C 4/2025-104 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení zesplatněného úvěru, a to jistiny ve výši 9 867,64 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 10 231,73 Kč, smluvního úroku ve výši uvedené ve výroku výše. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kdy poskytla úvěr 30 000 Kč, který byl žalovaný povinen splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 401 Kč s úrokem v nominální sazbě 68,32 % ročně. Žalovaný uhradil tři měsíční splátky, naposledy dne , datum, . V důsledku prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, o délce 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Po zesplatnění žalovaný uhradil postupně částku ve výši 23 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.Žalovaný uzavřel se žalobkyní prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Na základě smlouvy čerpal úvěr 30 000 Kč. Úroková sazba činila 68,32 % ročně, RPSN 94,33 %. Žalovaný byl povinen úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 401 Kč. Podle bodu 6. smlouvy byl žalovaný povinen při prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč z každé splátky z prodlení v trvání 30 dnů, náhradu nákladů ve výši 200 Kč u každé splátky z prodlení 15ti dnů. Při prodlení v trvání 65ti dnů došlo k automatickému zesplatnění úvěru, přitom dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru, kterou byl žalovaný povinen zaplatit v den zesplatnění úvěru. V případě prodlení s úhradou nové jistiny byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (smlouva o úvěru, dodatek č. , hodnota, smlouvy, potvrzení o uzavření smlouvy na dálku, potvrzení o vyplacení úvěru). Dle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil 3 splátky, poslední dne , datum, , celkem částku 7 203 Kč. po zesplatnění úvěru uhradil částku ve výši 23 000 Kč. Před sjednáním smlouvy žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného čerpala z informací žalovaného, který uvedl, že je svobodný, žije sám, nemá děti v domácnosti, má příjem ze zaměstnání ve výši 27 562 Kč, nemá další výdaje, závazky. Doložil kopii občanského průkazu, potvrzení banky o výplatě mzdy od. za období říjen, listopad 2022 (hodnocení klienta, potvrzení o bezhotovostních platbách). Podle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný žádné závazku po lhůtě splatnosti. Žalobkyně lustrovala žalovaného též v registru NRKI s výsledkem menší rizikovosti (záznamy z registrů). Žalobkyně předložila k důkazu výpis z běžného účtu žalovaného za období , datum, – , datum, , který s ohledem na odstup od doby uzavření smlouvy o úvěru nemá vypovídací schopnost.4. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům.5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nesplnila povinnost podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vycházela pouze z doloženého příjmu žalovaného. Nezkoumala řádně výdaje žalovaného. Nebyla prověřena historie účtu žalovaného. To vše s přihlédnutím k výši závazku i jednotlivých splátek úvěru vedlo k porušení zákonné povinnosti žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž dlužník je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný uhradil žalobkyni částku převyšující výši jistiny úvěru, proto žalobkyně nemá právo na zaplacení žalované pohledávky. Soud žalobu zamítl.8. Dle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalovaný náhradu nákladů nepožadoval.