ECLI: ECLI:CZ:OSBU:2026:11.C.5.2026.1 Datum: 2026-07-03 Předmět: určení výživného na zletilou dceru Ustanovení: § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 910 z. č. 89/2012 Sb., § 911 z. č. 89/2012 Sb. náklady řízenídokazovánívýživnénáhrada nákladů
O co šlo: určení výživného na zletilou dceru (§ 142 z. č. 99/1963 Sb., § 910 z. č. 89/2012 Sb., § 911 z. č. 89/2012 Sb.)
Žalobou podanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 26. 1. 2026 se žalobkyně domáhala stanovení výživného žalovanému ke zl. Dceři , jméno FO, , nar. , datum, .Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci:, jméno FO, , narozená , datum, , je dcerou , Jméno žalovaného, a , Jméno žalobkyně, . (rodný list , jméno FO, ) , jméno FO, je ve školním roce 2025/2026 žákyní Střední průmyslové školy a Obchodní akademie , adresa, . (potvrzení o studiu ze dne 6. 1. 2026)Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanského zákoníku) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Dle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Věcnou legitimací je stav vyplývající z hmotného práva, podle kterého je účastník řízení nositelem konkrétního práva nebo povinnosti, o které v řízení jde. Nedostatek věcné legitimace znamená, že subjekt, který o sobě tvrdí, že je nositelem určitého hmotněprávního oprávnění, nebo subjekt, o němž žalobce tvrdí, že je nositelem určité hmotněprávní povinnosti, ve skutečnosti nositelem takového oprávnění či povinnosti, o které v řízení jde, není. Případný nedostatek věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2011. č. j. 32 Cdo 4769/2009).Výživné ke zletilému dítěti může být stanoveno pouze k návrhu (rozuměj žalobě) oprávněného účastníka. Tím je ve věci o stanovení výživného zletilé dítě, tedy v daném případě již (v době podání žaloby u soudu) zletilá , jméno FO, , nikoliv její matka – žalobkyně , Jméno žalobkyně, . Soud proto žalobu o stanovení výživného zletilého dítěte pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítl.O nákladech řízení účastníků rozhodoval soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně ani žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadovali.