8 C 199/2025-36 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se žalobou podanou původně u Okresního soudu v Lounech dne 25. 8. 2025 domáhala po soudu určení „aby nebyla v registru vozidel vedena jako vlastník vozidla uvedeného ve výroku tohoto rozsudku“. Uvedla, že dne , datum, vozidlo prodala žalovanému. Žalobkyně několikrát vyzývala žalovaného k přepisu vozidla, což žalovaný neučinil. Žalobkyně požádala o přepis vozidla i MěÚ , adresa, , avšak úřad její žádosti nevyhověl.2. Okresní soud v Lounech vyzval žalobkyni ke změně žaloby usnesením ze dne 1. 9. 2025, kdy žalobkyni přímo udělil pokyn, aby změnila žalobní petit na „Určuje se, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla“. Žalobkyně vyhověla výzvě Okresního soudu v Lounech a v podání ze dne 10. 9. 2025 změnila petit dle pokynu soudu. Následně usnesením ze dne 24. 9. 2025 Okresní soud v Lounech vyslovil, že není místně příslušný k projednání dané věci a postoupil věc k vyřízení Okresnímu soudu v Bruntále.3. Okresní soud v Bruntále považuje původní petit žaloby za dostatečně určitý, obsahující zcela jasný nárok uplatněný žalobkyní. Ke změně petitu učiněné žalobkyní pouze na pokyn Okresního soudu v Lounech, tedy nebude Okresní soud v Bruntále přihlížet a projedná původní nárok uplatněný žalobkyní, tedy návrh žalobkyně, aby soud určil, že žalobkyně není vlastníkem daného vozidla (tj. požadavek žalobkyně, aby nebyla v registru vozidel vedena jako vlastník daného vozidla).4. Žalovaný se k věci vyjádřil přípisem ze dne 14. 1. 2026 a uvedl, že si zrušil povinné ručení na základě kupní smlouvy, kdy dané auto prodal a vozidlo měl přepsat další majitel.5. V souladu s ust. § 115 a občanského soudního řádu projednal soud věc bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas a věc bylo možno projednat na základě předložených listinných důkazů.6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne , datum, podepsána kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod předmětného vozidla z vlastnictví žalobkyně jako prodávající do vlastnictví kupujícího žalovaného. Vozidlo žalovaný převzal dne 15. 6. 2018 (viz kupní smlouva, předávací protokol ze dne 15. 6. 2018, kopie velkého TP předmětného vozidla). Městský úřad Louny, odbor správní, oddělení dopravní usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , rozhodl, že vedené správní řízení dle § 8a z. č. 56/2001 Sb. ve věci žádosti o zápis změny vlastníka předmětného vozidla, se přerušuje, k odstranění nedostatků žádosti, a to do 10. 11. 2019. V odůvodnění je uvedeno, že k žádosti, kterou podala žalobkyně, byla doložena pouze kupní smlouva ze dne , datum, . K žádosti je však třeba doložit náležitosti stanovené dle § 8 odst. 4 písm. b), tj. protokol o evidenční kontrole a zelenou kartu, přičemž tyto doklady žadatelem k žádosti předloženy nebyly (viz usnesení, potvrzení o přijatém oznámení ze dne 29. 9. 2019). Následně vydal uvedený správní orgán dne , datum, pod č.j. , spisová značka, usnesení o zastavení řízení, které odůvodnil tím, že k žádosti o zápis změny vlastníka daného vozidla nebyl doložen protokol o evidenční kontrole a zelená karta (náležitosti stanovené v §8 odst. 4 písm. b) z.č. 56/2001 Sb.). Dle předložené kupní smlouvy správní orgán vyrozuměl o podané žádosti údajného nového vlastníka (žalovaného) a vyzval žalovaného k předložení nutných dokladů pro zápis změny vlastníka v RSV. Žalovaný nijak nereagoval, a vzhledem k tomu, že potřebné doklady správnímu orgánu žadatelkou a ani novým vlastníkem předloženy nebyly (a ani si je správní orgán nemohl zajistit sám), řízení bylo zastaveno (viz usnesení). Dne , datum, uzavřel žalovaný kupní smlouvu na prodej předmětného vozidla jako prodávající s kupujícím , jméno FO, (viz uvedená listina).7. Soud při posouzení tohoto případu vychází z rozhodnutí a řízení před Ústavním soudem, sp. zn. Pl. ÚS 114/20 (a také se závěrů obsažených v rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 594/2024–111 ze dne 20. 6. 2024), které bylo vedeno k návrhu Krajského soudu v Plzni na zrušení zákonné povinnosti navrhovatele zápisu změnu vlastnictví vozidla do registru silničních vozidel podle § 8a zákona o podmínkách provozu, a to konkrétně povinnosti doložit zelenou kartu a protokol o evidenční kontrole. Tento návrh sice Ústavní soud zamítl, nicméně v rámci odůvodnění poskytl návod, jak postupovat při této svízelné situaci. Ústavní soud vycházel z předpokladu, že registr silničních vozidel má obsahovat pravdivé a správné údaje. Zdůraznil sice, že je na účastnících převodu vlastnictví k vozidlu, aby postupovali dostatečně obezřetně, což znamená mít k dispozici doklady potřebné k převodu, ale také uvedl, že existuje i jiná další možnost, jak se opravy zápisu v registru silničních vozidel v případě absence těchto dokladů domoci. S odkazem na dřívější rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33, dle něhož prodávající, který zůstane v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník vozidla, ač vozidlo prodal, se může domáhat nápravy jiným způsobem a na základě jiného právního předpisu, a to konkrétně opravou zapsaných osobních údajů podle právních předpisů na ochranu osobních údajů podle zákona 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů v účinném znění. Takové žádosti o opravu údaje o vlastníku vozidla v registru silničních vozidel musí předcházet pravomocné soudní rozhodnutí o určení, že prodávající není vlastníkem vozidla. Takový rozsudek pak bude podkladem pro opravu zápisu vlastníka v registru silničních vozidel, a to i tak, že v daném případě dojde k tomu, že jako vlastník konkrétního vozidla nebude v registru silničních vozidel uveden nikdo, jak bylo uvedeno ve zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu.8. S ohledem na to, že je tedy vyžadováno, aby správnímu orgánu byl doložen pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba, v daném případě žalobkyně, vlastníkem vozidla není, je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Jelikož žalobkyně prokázala, že dne , datum, uzavřela kupní smlouvu s žalovaným, a že se domáhala přepisu vozidla u příslušného správního orgánu, avšak s ohledem na to, že doklady, které byly vyžadovány, neměla k dispozici, neboť je předala žalovanému, je tento skutkový stav pro posouzení této věci podstatný a dostačující. Žalobkyně vozidlo prodala žalovanému a není jeho vlastnicí ve smyslu § 2079 o. z. Údaje, které jsou evidovány v zákoně č. 110/2019 Sb., o tom, že vlastnicí předmětného vozidla je žalobkyně, nejsou pravdivé a žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedené soud žalobě žalobkyně vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2000 Kč. Dále v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. přiznal soud rovněž nárok na paušální náhradu ve výši 300 Kč za podání žaloby.