8 C 215/2019-59 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným u soudu dne [datum] požádala žalobkyně o vydání rozhodnutí, jimž by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 41.848 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedla, že je dodavatelem originálních náhradních dílů k osobním i nákladním automobilům. Žalovaný odebíral zboží ze sortimentu žalobkyně pro svou provozovnu. Dodávkou číslo [anonymizováno] bylo žalovanému dodáno zboží (přesně specifikováno v žalobním návrhu), které žalobkyně fakturovala žalovanému daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] na částku 41.848 Kč splatnou dne [datum]. Dne [datum] žalovaný písemně uznal svůj závazek z kupní ceny zboží v aktuální výši 41.848 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému zjištění. Z Daňového dokladu – faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávku zboží za celkovou kupní cenu 41.848 Kč se splatností dne [datum], přičemž žalovaný svým podpisem potvrdil převzetí dodaného zboží. Z Uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný písemně uznal svůj závazek na zaplacení kupní ceny ve výši 41.848 Kč a současně se zavázal svůj dluh uhradit žalobkyni ve dvou splátkách po 20.924 Kč, a to první splátkou ke dni [datum] a druhou splátkou ke dni [datum]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podací stvrzenky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na základě shora uvedeného skutkového zjištění posoudil nárok žalobkyně z hmotně právního hlediska podle ustanovení § 2053 o. z., jako nárok na zaplacení žalované částky z titulu uznání dluhu. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni kromě vlastního dluhu i úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., jako důsledek prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu, přičemž konkrétní výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. S ohledem na to, že žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě zcela vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za dva a půl úkonu právní pomoci po 2.780 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 6.950 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč, náhradou za 21 % DPH z částky 7.850 Kč ve výši [číslo] a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.093 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 11.591,50 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).