10 C 38/2019-68 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou ze dne 18. 4. 2019, která byla u soudu podána dne 26. 4. 2019, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 183,83 Eur spolu s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že se jedná o dlužné příspěvky na činnost [anonymizována tři slova] a její sociální fond, které byl žalovaný povinen zaplatit za období od 1. 1. 2016 do 25. 7. 2016, kdy byl zapsán v seznamu slovenských advokátů vedeném [anonymizována tři slova] coby usazený evropský advokát. Roční výše obou příspěvků byla stanovena na rok 2016 usnesením konference advokátů zapsaných ve [anonymizována tři slova], a to v případě příspěvku na její činnost ve výši 286 Eur ročně a v případě příspěvku do jejího sociálního fondu ve výši 17 Eur ročně. Poměrná část obou příspěvků za období od 1. 1. 2016 do 25. 7. 2016 činí částku celkem 183,83 Eur. Žalovaný však tyto příspěvky žalobci dobrovolně neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván usnesením ze dne 25. 11. 2019, číslo jednací 10C 38/2019-41, které mu bylo spolu s žalobou doručeno s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 12. 12. 2019 vycházejíc ze zákonné doručovací adresy žalovaného dle ustanovení § 46b písmena a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž ta skutečnost, zda se žalovaný na adrese pro doručování (tj. na adrese svého trvalého pobytu) zdržuje, není rozhodná s poukazem na ustanovení § 50d odstavec 2 o. s. ř. 3. Soud na základě ustanovení § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Advokátní slibem ze dne [datum] a usnesením [anonymizována tři slova] ze dne 24. 6. 2016, [číslo] [rok], které nabylo právní moci a vykonatelnosti dne [datum], bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 1. 10. 2012 do 25. 7. 2016 zapsán jako advokát v seznamu advokátů vedeném [anonymizována tři slova]. Usneseními konference advokátů a informací o průměrné měsíční mzdě v hospodářství Slovenské republiky za rok 2015 bylo prokázáno, že výše příspěvku na činnost komory činila za rok 2016 částku 286 Eur ročně a výše příspěvku do sociálního fondu komory činila za rok 2016 částku 17 Eur. Předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2017 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 166,83 Eur z titulu poměrné části prvního příspěvku a ve výši 17 Eur z titulu poměrné části druhého příspěvku. 5. Podle ustanovení § 29 odstavec 1 slovenského zákona číslo 586/2003 Sbírky zákonů, o advokacii, advokát je povinný řádně a včas platit příspěvek na činnost komory rovnající se jedné třetině průměrné měsíční mzdy zaměstnance v hospodářství Slovenské republiky zjištěné Statistickým úřadem Slovenské republiky za první pololetí předcházejícího kalendářního roku a vykonávat další platby určené předpisem komory, usnesením konference advokátů, případně předsednictvem komory v rámci její pravomoci. 6. Za užití právě citovaných ustanovení slovenského zákona soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalovanému, který byl na základě svého advokátního slibu ze dne 27. 9. 2012 zapsán v seznamu slovenských advokátů vedeném [anonymizována tři slova] v období od 1. 10. 2012 do 25. 7. 2016, kdy byl z tohoto seznamu pravomocně vyškrtnut, vznikla zákonná povinnost platit [anonymizována tři slova] coby žalobci roční příspěvek na činnost komory a roční příspěvek do sociálního fondu komory. Jelikož si žalovaný tyto své povinnosti v roce 2016 dobrovolně nesplnil, uložil mu soud výrokem I. tohoto rozsudku zaplatit žalobci poměrnou část obou příspěvků za období od 1. 1. 2016 do 25. 7. 2016. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci kromě vlastního dluhu i úroky z prodlení je důsledkem prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci, a žalobce tudíž má právo i na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši určené dle slovenského občanského zákoníku, to jest ve výši 5% ročně z dlužné částky. Protože žalovaný žalobci dobrovolně úroky z prodlení neuhradil, uložil mu soud výrokem I. tohoto rozsudku povinnost dlužné úroky z prodlení žalobci uhradit. 7. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. a ustanovení § 142a odstavec 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby u soudu odeslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 1 000 Kč. Tato částka odpovídá žalobcem zaplacenému soudnímu poplatku za řízení ve výši 1 000 Kč.