10 C 50/2021-30 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne 25. 2. 2021, která byla u soudu podána téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 3 050 Kč spolu s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že se jedná o dlužné jízdné ve výši 25 Kč a 25 Kč, a o dlužné přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a 1 500 Kč, neboť žalovaný dne 2. 7. 2020 v 16:24 hodin cestoval v [obec] tramvajovou linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem a dne 18. 8. 2020 v 8:47 hodin cestoval v [obec] autobusovou linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem, přičemž se při přepravních kontrolách neprokázal platnými jízdními doklady. Žalovaný ovšem svoje dluhy žalobci dobrovolně neuhradil, ačkoliv jej k tomu písemně vyzval předžalobními upomínkami ze dne 23. 9. 2020 a ze dne 13. 11. 2020, které mu odeslal právní zástupce žalobce prostřednictvím pošty dne 25. 9. 2020 a dne 18. 11. 2020 na adresu, kterou žalovaný sdělil při přepravních kontrolách. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, přestože žaloba a výzva, aby se k ní vyjádřil, mu byly řádně doručeny s účinky do vlastních rukou uložením u pošty ke dni 19. 7. 2021, vycházeje ze zákonné doručovací adresy žalovaného (ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž není rozhodné, zda se na této adrese trvale zdržuje (ust. § 50d odst. 2 o. s. ř.). Soud se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 2. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný cestoval v [obec] dne 2. 7. 2020 v 16:24 hodin tramvajovou linkou [číslo] městské hromadné dopravy provozované žalobcem, přičemž se na výzvu pověřeného kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem. Zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 18. 8. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný cestoval v [obec] dne 18. 8. 2020 v 8:47 hodin autobusovou linkou [číslo] městské hromadné dopravy provozované žalobcem, přičemž se na výzvu pověřeného kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem. Soudu je z úřední činnosti známo, že výše přirážky k jízdnému v tomto rozhodném období činila částku 1 500 Kč a výše základního jízdného činila částku 25 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 9. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 25. 9. 2020 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě prvního dluhu a výzvu odeslal poštou na adresu žalovaného, kterou uvedl při přepravní kontrole. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 11. 2020 a poštovním podacím archem ze dne 18. 11. 2020 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě druhého dluhu a výzvu odeslal poštou na adresu žalovaného, kterou uvedl při přepravní kontrole. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Podle ust. § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, cestující je dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatí jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil z výchozí stanice vlaku, a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle ust. § 37 odst. 6 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. Za užití právě citovaných ustanovení zákona o silniční dopravě a zákona o drahách soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Jelikož se žalovaný na výzvy pověřeného kontrolora v obou případech neprokázal platnými jízdními doklady, vznikla mu povinnost zaplatit dopravci jednak vlastní jízdné ve výši 2 x 25 Kč, celkem 50 Kč, a dále přirážky k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč, celkem 3 000 Kč. Protože žalovaný dobrovolně neuhradil své dluhy žalobci, uložil mu soud výrokem I. tohoto rozsudku povinnost dlužnou částku ve výši 3 050 Kč žalobci zaplatit. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci kromě vlastních dluhů i úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako důsledek prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci také úroky z prodlení ve výši podle Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 1 a v ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby u soudu odeslal žalovanému předžalobní výzvy k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 1 489 Kč. Tato částka sestává jednak z žalobcem zaplaceného soudního poplatku za řízení ve výši 400 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobce jeho advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby) po 200 Kč za jeden úkon, tj. ve výši 600 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě zvýšeny o náhradu 21 % sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 189 Kč.