11 C 109/2017-225 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], soudu doručenou dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 197 130 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 66 784 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 130 346 Kč od 22. 9. 2016 do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy sestávající se z bolestného ve výši 66 784 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 130 346 Kč, kterou měl žalobci způsobit žalovaný protiprávním jednáním dne [datum], když jej udeřil rukou do obličeje a shodil jej na zem. V rámci konfliktu utrpěl žalobce zlomeninu spodiny očnice, nosních kůstek a horní čelisti s poruchou citlivosti pravé tváře a horního rtu, poruchu čichu a chuti, krevní výron a drobné oděrky kolem pravého oka, krvácení pod spojivku pravého oka, oděrky na předloktí pravé horní končetiny a zhmoždění hrudníku. Zranění v obličeji utrpěl žalobce poté, kdy jej žalovaný udeřil pěstí do obličeje, a to tak prudce, že upadl na zem. Byl to jediný úder, který žalobce do obličeje dostal. Další uvedená zranění ruky a hrudníku utrpěl poté, kdy byl žalovaným povalen na zem, a žalobce byl kopán do těla, přičemž neví kým, protože si kryl obličej a celou hlavu rukama, takže původce ostatních zranění neviděl. Se svým nárokem na náhradu škody se žalobce připojil k trestní řízení vedenému vůči žalovanému jako obžalovanému u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka], avšak žalobce byl se svým nárokem odkázán na řízení občanskoprávní s odůvodněním, že žalovaný nebyl uznán vinným přečin ublížení na zdraví, protože násilí na žalobci se účastnilo více osob a nelze určit, kdo zranění žalobci způsobil. Co se týče požadované částky, při jejím vyčíslení žalobce vycházel ze znaleckých posudků soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Znalkyně zpracovala dva posudky, a to ve vztahu k výši bolestného a ztížení společenského uplatnění v důsledku utrpěných trvalých následků shora popsaného zranění. Oba posudky byly předloženy i v rámci trestní řízení. Jelikož žalobce není schopen identifikovat původce zranění ruky a hrudníku, požaduje pouze náhradu škody způsobenou žalobci úderem pěstí žalovaného do obličeje. Žalobce pro vyčíslení výše nároku ponížil výpočet bolestného o 30 bodů, tj. na 260 bodů, což při hodnotě jednoho bodu 256,86 Kč činí škodu vzniklou bolestí ve výši 66 784 Kč. Ztížení společenského uplatnění vzniklé trvalým poškozením nervového systému a v důsledku toho ztrátou čichu a chuti vyčíslila znalkyně částkou 130 346 Kč. Žalobce rovněž požadoval úroky z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uplatněný požadavek na náhradu škody neuznal, a to ani z části. Argumentoval tím, že žalobci popisované zranění nezpůsobil a způsobit ani nemohl. Nepopíral, že ke konfliktu mezi účastníky dne [datum] došlo, avšak shora uvedené poranění obličeje žalobci nezpůsobil. Při konfliktu s žalobcem mu dal žalovaný jednu facku otevřenou dlaní, nikoli pěstí. Žalovaný je navíc pravák a facku dal žalobci pravou rukou na levou tvář. Žalobce má ovšem poraněné pravé oko. Žalobce se, dle názoru žalovaného, pouze snaží unést důkazní břemeno tím, že popisuje konflikt zcela odlišně, než se stal a než vypověděli svědci slyšení v trestní řízení, anebo než vyplývá ze závěrů znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce žalobu odůvodňuje tak, že nejtěžší zranění, tj. zranění obličeje, mu měl způsobit žalovaný a že v trestní řízení mu nárok na náhradu této škody nebyl přiznán z důvodu, že žalovaný nebyl uznán vinným přečin ublížení na zdraví, protože násilí na žalobci se účastnilo více osob a nelze určit, kdo konkrétně žalobci zranění způsobil. Žalobce tento závěr trestní soudu nebere v úvahu a dle žalovaného pouze vytváří konstrukci, na základě které se snaží svůj požadavek vůči žalovanému odůvodnit. Navrhl, aby žaloba byla jako zcela nedůvodná zamítnuta. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] (dále jen„ rozsudek trestní soudu“), má soud za prokázané, že [celé jméno žalovaného] (žalovaný) byl mimo jiné uznán vinným, že dne [datum] v obci [obec] přibližně v [údaj o čase] hodin poté, co byl informován o napadení svého tchána [příjmení] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] (žalobcem), jejichž věc byla řešena samostatně, se dostavil do místa bydliště jmenovaných, tedy k domu [adresa], bušil na okno a vyzýval [jméno] [příjmení], aby vyšel ven, otevřel branku a vešel na dvorek, kam přiběhl žalobce, se kterým se vzájemně začali strkat, a žalovaný při tomto udeřil žalobce rukou do obličeje a svedl ho na zem, čímž spáchal přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Žalovaný byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který byl podmíněně odložen na dobu trvání osmnácti měsíců. Žalobce se v průběhu trestní řízení řádně a včas jako poškozený připojil se svým nárokem na náhradu škody ve výši 378 813 Kč, která představovala škodu na zdraví (bolestné) a škodu na majetku, kterou mu měli způsobit obžalovaní, tj. [jméno] [příjmení] a žalovaný. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování soud v trestní řízení dospěl k závěru, že žalovaný se nedopustil přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, v důsledku kterého měla žalobci vyčíslená škoda vzniknout, musel žalobce, coby poškozeného, odkázat s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Z odůvodnění rozsudku trestní soudu vyplývá, že žalovaný se dne [datum] fyzicky střetl s žalobcem, kterého udeřil do obličeje a svedl ho na zem. Žalovaný během trestní řízení vyloučil, že by v rámci tohoto střetu došlo ke zranění žalobce, tak jak je popsáno v obžalobě, tedy, že mu způsobil zranění v podobě krevního výronu a drobných oděrek kolem pravého oka, krvácení pod spojivkou pravého oka, oděrek na předloktí levé ruky, zlomeniny spodiny pravé očnice s vpáčením úlomků do čelistní dutiny, zlomeniny nosních kůstek vpravo, zlomeniny stěny pravé čelistní dutiny, poruchy citlivosti pravé tváře, ztráty čichu a poruchy chuti. Žalovaný i v trestní řízení uvedl, že žalobci dal jednu facku a nakonec ho svedl k zemi. K celému incidentu mezi žalobcem a žalovaným bylo slyšeno i několik svědků, přičemž každý ze svědků se k průběhu celé potyčky vyjádřil jiným způsobem. Soud v rámci trestní řízení dospěl k závěru, že žádná ze svědeckých výpovědí se neshodovala ani s popisem skutku v obžalobě. S ohledem na rozpory ve výpovědích zúčastněných osob nebylo možné dojít k jednoznačnému závěru, že zranění žalobci, tak jak byly popsány v obžalobě, způsobil právě žalovaný. Vzniklá zranění na těle žalobce trestní soud shledal nespornými, avšak z provedených důkazů nebylo možné zjistit, kdo konkrétně je způsobil, neboť incidentu bylo přítomno více osob. 5. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o projednání odvolání proti shora uvedenému rozsudku trestní soudu vyplývá, že odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] (žalovaného) byla zamítnuta. Odvolací soud rozsudek prvostupňového soudu shledal zcela správným, a to jak po stránce řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu v rámci provedeného dokazování, tak i po stránce právní kvalifikace jednání obžalovaných. K provedenému dokazování odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl následující:„ Z hlediska ustálení skutkového stavu je patrné, že soud I. stupně provedl veškeré důkazy potřebné k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro meritorní rozhodnutí podle ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu“ 6. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], má soud za prokázané, že proti shora uvedenému usnesení krajského soudu podal žalovaný dovolání, které bylo odmítnuto. Nejvyšší soud, stejně jako soud odvolací, dospěl v rámci dovolacího řízení k závěru, že rozhodnutí okresního soudu, coby soudu prvostupňového, je zcela správné. Nejvyšší soud konstatoval, že soud prvního stupně si byl vědom, že výpovědi obviněného a všech slyšených svědků byly rozporuplné, a tudíž na základě provedených důkazů dospěl v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného k závěru, že zranění, které žalobce utrpěl, nelze přičítat k tíži žalovaného, když je žalobce mohl utrpět při předchozím konfliktu se spoluobviněným [jméno] [příjmení]. 7. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne [datum] ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka] proti obžalovaným [celé jméno žalovaného] (žalovanému) a [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že k projednávanému skutku byli vyslýcháni nejen oba obžalovaní, ale i svědci, kteří byli přítomni předmětnému incidentu, který proběl dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným. Z protokolu soud dále zjistil, že mezi výpověďm