11 C 265/2020-179 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se domáhal plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] Smlouva byla sjednána elektronicky, výše úvěru činila 20.000 Kč, roční úroková sazba 23 %, úvěr byl sjednán na dobu určitou 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 37.041 Kč (20.000 Kč jistina a 17.041 Kč sjednané úroky). Měsíční splátka činila 514 Kč vždy do 15. dne každého měsíce. Roční úroková sazba činila 23 %. Na žádost žalované byla sjednána doplňková inkasní služba samostatnou smlouvou o inkasní službě. Na žádost spotřebitele byla sjednána smlouva o doplňkové službě„ PODPORA“, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění a hospitalizace. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou [datum] ve výši 865 Kč (splátka úvěru, inkasní služby a služby podpora). Na základě porušení povinností zaslal žalobce upomínku ze dne [datum], kde vyzval k zaplacení dlužné splátky a poplatku za upomínku 300 Kč. Další upomínka byla ze dne [datum], kde požadoval navíc za upomínku [číslo] poplatek 500 Kč a upozornil na možnost sesplatnění celého úvěru a k uplatnění nároku na smluvní pokuty. Následně žalobce přistoupil k sesplatnění úvěru a písemně vyzval dopisem z [datum] k zaplacení položek: jistina 20.000 Kč, zbylá část úroků 17.041,28 Kč, zbylá část inkasní služby 5.904 Kč, zbylá část služby PODPORA – podpora odklad 4.392 Kč, podpora nemoc 7.488 Kč, podpora práce 7.488 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč, smluvní pokuta za prodlení úvěru 47,82 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 3,28 Kč, smluvní pokuta 10.000 Kč. Nároky vycházejí z uzavřených smluv v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná uvedla, že úvěr použije na splacení zůstatku předchozího dluhu ve výši 10.368 Kč ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] uzavřené rovněž se žalobcem. Z elektronické pošty – dopisu nazvaného Instrukce k uzavření smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že výše úvěru je 20.000 Kč, částka 10.368 Kč bude vyplacena na úhradu předchozího závazku, poplatek za vyřízení úvěru je 4.000 Kč a celková částka, která bude zaplacena v případě řádného splácení je 41.157 Kč. Z přílohy [číslo] předmětné smlouvy vyplývá, že žalovaná uvedla, že má dvě děti, je na mateřské dovolené, má příjem ze závislé činnosti 10.000 Kč a výživné 6.500 Kč, náklady na spotřebitele 6.800 Kč, náklady na děti 4.000 Kč, pravidelné závazky, splátka 347 Kč. Žalobce ke svému tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované doložil rozsudek o výživném na dvě děti žalované, narozené dne [datum] (rozsudek zdejšího soudu č. j. [číslo jednací]), výpis z účtu žalované u [právnická osoba] ze dne [datum], na kterém je konečný zůstatek – 199 Kč, a výpis z účtu u [právnická osoba] ke dni [datum], na kterém je zůstatek 841,43 Kč. Už ze shora uvedených zjištění vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., tedy, poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle rozsudku č. j. [číslo jednací] má žalovaná dvě děti narozené v roce 2002, podle přílohy [číslo] smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalobce zjistil, že žalovaná je na mateřské dovolené, tedy má další dítě (podle výpisu z Centrální evidence obyvatel má nyní žalovaná děti čtyři, dvě narozené v roce 2002, další v roce 2018 a 2021), přitom náklady na něj žalobce evidentně v úvahu při posuzování úvěruschopnosti nebral. Ani bez zohlednění další vyživovací povinnosti žalované zjištěné příjmy a náklady neodpovídají závěru o tom, že nejsou pochybnosti o schopnosti žadatele úvěr splácet. Už ze žádosti o úvěr je zřejmé, že žalovaná potřebovala úvěr na splacení předchozího závazku (vůči samotnému žalobci), který tedy evidentně schopna splácet nebyla. Povinnost žalobce posoudit řádně úvěruschopnost žalované splněna nebyla a předmětná smlouva o úvěru je v důsledku toho absolutně neplatná ([příjmení] Ústavního soudu ČR IV. ÚS702/20, rozsudek [název soudu] sp. zn. 27 Co 221/2019). Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo poskytnuto, tj. 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to od data požadovaného v žalobě (když k prodlení došlo i dříve na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta a podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.