11 C 45/2020-41 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným u soudu dne [datum] požádala žalobkyně o vydání rozhodnutí, jimž by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí celkem částku 42.042 Kč s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.400 Kč a náhradu nákladů řízení. Ke svému návrhu uvedla, že žalovaný, se svým společníkem [jméno] [příjmení], reagovali na poptávku žalobkyně na provedení zednických prací, přičemž se představili jako provozovatelé živnosti zednictví. Část prací skutečně zrealizovali. Nato byla žalovanému vyplacena záloha na materiál k provedení dalších prací ve výši 76.000 Kč, přičemž žalovaný dodal materiál doložený fakturami na částku 37.933 Kč. Žalovaný ohledně hodnoty nedodaného materiálu, tj. v částce 38.067 Kč, dne [datum] písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni a zavázal se jej vyrovnat do [datum]. Tuto částku žalovaný ve lhůtě žalobkyni neuhradil. V souvislosti s provedením předchozích prací žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 3.975 Kč a tento závazek písemně uznal dne [datum] O způsobu úhrady celkového dluhu účastníci dne [datum] uzavřeli dohodu o splátkovém kalendáři pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou první splátky a proto žalobkyně zůstatek dluhu zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Ze strany žalovaného nedošlo k žádnému plnění. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému zjištění. Z Uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uznal převzetí finanční částky od žalobkyně ve výši 76.000 Kč na pořízení materiálu, což doložil fakturami toliko do výše 37.933 Kč, přičemž v zůstatku poskytnutých finančních prostředků měl žalovaný doložit nákup dalšího materiálu nebo v této hodnotě provést další práce, a to do [datum], a současně se žalovaný zavázal k opravě škody vzniklé na střeše a schodku na chodbě. Z Uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni z titulu nedodaného materiálu v hodnotě 38.067 Kč a způsobené škody ve výši 3.975 Kč s tím, že dlužnou částku se zavázal uhradit ve splátkách po 18.582 Kč měsíčně nejpozději do [datum]. Z Dohody o splátkovém kalendáři se zesplatněním ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci dohodli možnost zaplacení části dluhu ve výši 18.582 Kč v měsíčních splátkách počínaje [datum] nejpozději do [datum] s možností prominutí zůstatku dluhu při splnění sjednaného splátkového kalendáře, a pro případ prodlení s některou ze splátek byla žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého dluhu ve výši 42.042 Kč. Z Výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum], kterou žalovaný osobně převzal dne [datum], bylo zjištěno prodlení žalovaného s případnou náhradou v podobě dodaných prací, odstraněním škod, nebo úhradou dlužné částky. Z Oznámení o zesplatnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 42.042 Kč s tím, že toto oznámení žalovaný osobně převzal téhož dne. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na základě shora uvedeného skutkového zjištění posoudil nárok žalobkyně z hmotně právního hlediska podle ustanovení § 2053 o. z., jako nárok na zaplacení žalované částky z titulu uznání dluhu. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni kromě vlastního dluhu i úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., jako důsledek prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu, přičemž konkrétní výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. S ohledem na to, že žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné dlužné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě v rozsahu dlužné částky 42.042 Kč vyhověl. Pokud se týká nároku žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 2.400 Kč, pak tento soud zamítl, neboť z označení účastníků, ze skutkových tvrzení ani z předložených důkazů nikterak nelze dovodit, že některá z dlužných pohledávek vznikla ze vzájemného závazku mezi podnikateli (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně byla co do předmětu řízení o zaplacení dlužné částky zcela úspěšná, a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Protože žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem, sestává náhrada nákladů z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč podle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (2x náhrada po 100 Kč za dva úkony spočívající v sepsání žaloby a sepsání předžalobní upomínky) a z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.103 Kč. Celková výše nákladů řízení činí částku 2.703 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v třídenní zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).