16 C 14/2021-62 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 8. 2020, ve znění jeho doplnění ze dne 2. 3. 2021, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.000 Kč od 15. 10. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovanou a původní společností [právnická osoba] byla dne 12. 9. 2016 pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které jmenovaná společnost vyplatila žalované dne 12. 9. 2016 částku 3.000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná měla poskytnutou částku vrátit do 14. 10. 2016. Žalovaná poskytnutou částku jmenované společnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila jmenovaná společnost uvedenou pohledávku vůči žalované společnosti [právnická osoba] a tato společnost pak uvedenou pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 žalobci a dne 22. 1. 2020 to oznámila žalované. Přes upomínky, které žalované původní věřitel zaslal, žalovaná na dluh neuhradila ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky zaslané prostřednictvím právního zástupce žalobce dne 22. 1. 2020. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav. Soudu byla předložena listina označená jako„ Prohlášení pro nového Klienta“, který však nebyl nikým podepsán, o které žalobce tvrdil, že se jedná o smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované vyplacen dne 12. 9. 2016 úvěr ve výši 3.000 Kč [právnická osoba] dne 12. 9. 2016 částku 3.000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo], což soud zjistil z potvrzení [právnická osoba], [anonymizováno] a ze sdělení [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018 a z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 a z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že poté byla uvedená pohledávka postoupena žalobci. Žalobce žalované zaslal dne 22. 1. 2020 prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě pohledávky (zjištěno z uvedené výzvy a z podacího lístku). Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. S ohledem na učiněná zjištění má soud za to, že žalobce neprokázal, že by mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 12. 9. 2016 uzavřena smlouva o úvěru v takovém znění, jak tvrdí žalobce. Nicméně soud má za prokázané, že uvedeného dne jmenovaná společnost vyplatila žalované částku 3.000 Kč. Jelikož právní důvod poskytnutí této částky nebyl prokázán, je žalovaná povinna uvedenou částku vrátit tomu, kdo ji tuto částku poskytl, coby bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 OZ, a jelikož pohledávka vůči žalované na vrácení této částky byla postoupena žalobci dle § 1879 OZ, je žalovaná povinna tuto částku zaplatit žalobci. Soud proto žalobě ohledně uvedené částky vyhověl. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení, pak podle ustanovení § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jak bylo výše uvedeno, žalobce neprokázal, že by byla dne 12. 9. 2016 uzavřena jím tvrzená úvěrová smlouva, tudíž ani neprokázal, že splatnost částky 3.000 Kč žalovanou nastala ke dni 14. 10. 2016. Soud tak má za to, že žalovaná se poprvé mohla dostat do prodlení s vrácením uvedené částky až poté, co se výzva k zaplacení dostala do její dispoziční sféry, což bylo až doručením žaloby dne 29. 4. 2021. Soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení z částky 3.000 Kč až ode dne 30. 4. 2021 do zaplacení, a to v žalobcem požadované sazbě 8,05 %, která je nižší než sazba zákonná k uvedenému dni. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., které stanoví, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V předmětném řízení to byl právě žalobce, kdo měl neúspěch pouze v nepatrné části, a proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč, které spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a v nákladech na zastoupení žalobce advokátem ve výši 1.089 Kč, z čehož odměna advokáta činí 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní upomínka a podání žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 300 Kč za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů advokáta, tj. z částky 900 Kč, činí 189 Kč.