16 C 189/2021-22 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 8. 2021 a doplněnou dne 26. 8. 2021 se žalobce domáhal s účinností od [datum] zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované coby své dceři, která byla naposledy stanovena zdejším soudem ve výši 1.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že [datum] žalovaná dovrší [anonymizováno] let, že on o ní nic neví, nestýká se s ní. Neví, jestli žalovaná studuje nebo je v zaměstnání. Žalovaná s žalobou nesouhlasila z důvodu, že stále navštěvuje střední školu. Uvedla, že žalobce částku 1.000 Kč ani s jejím přibývajícím věkem nezvýšil. Žalobce jí v [anonymizováno] letech pohlavně zneužíval, za což byl odsouzen, a žalovaná má psychické následky dodnes a nemá zájem žalobce vidět. Z tohoto důvodu požádala, aby soud žalobci nesděloval adresu školy, do které žalovaná chodí. Uvedla, že až studium ukončí, bude o zrušení výživného informovat soud. Vzhledem k tomu, že žalovaná souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím soudu ve věci bez jednání, soud postupoval podle §115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu, spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a žalovanou předložených důkazů. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce je otcem žalované, že žalobci byl pravomocně rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zakázán styk s žalovanou z důvodu, že jí pohlavně zneužíval, za což byl pravomocně odsouzen rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] k nepodmíněnému tříletému trestu odnětí svobody, a z tohoto důvodu byl také rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žalobce pravomocně zbaven rodičovské odpovědnosti k tehdy nezletilé žalované. O vyživovací povinnosti žalobce k žalované bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy byla soudem schválena dohoda rodičů žalované, v níž se žalobce zavázal platit výživné na žalovanou ve výši 1.000 Kč měsíčně, vždy do každého 20. dne v měsíci, od [datum]. Z potvrzení o studiu datovaného dnem 1. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná ve školním roce 2021 /2022 studuje na střední škole ve [anonymizováno] ročníku a že se jedná o studium denní. S ohledem na výše zjištěné skutečnosti a pochopitelné přání žalované soud v tomto rozsudku název střední školy uvádět nebude. Předmětem tohoto řízení je vyživovací povinnost rodiče ke zletilému dítěti, konkrétně nárok otce na zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 859 OZ vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Jak vyplývá z citovaných ustanovení zákona, vyživovací povinnost rodiče ke zletilému dítěti trvá po dobu, kdy dítě není schopno se samostatně živit, a to například z důvodu své přípravy na budoucí povolání denním studiem na střední škole. Na existenci vyživovací povinnosti rodiče k dítěti pak nemá vliv skutečnost, že rodič byl zbaven své rodičovské odpovědnosti k tomuto dítěti. Soud se tedy zabýval tím, zda žalovaná prokázala, že není schopna se samostatně živit, a dospěl k závěru, že s ohledem na to, že ke dni vyhlášení tohoto rozsudku je žalovaná stále studentkou střední školy a její studium je denní, není schopna se samostatně živit. Žalovaná má tudíž vůči žalobce stále právo na výživné. Soud proto neshledal důvod pro požadované zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované a žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaná by v tomto řízení měla jako úspěšný účastník podle § 142 odst.1 o.s.ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, jelikož však náhradu nákladů řízení nepožadovala, soud tuto náhradu nepřiznal žádnému z účastníků řízení.