5 C 146/2021-61 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 24. 3. 2021, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 1.910 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.000 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 910 Kč od 12. 12. 2019 do zaplacení. Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 19. 12. 2017 smlouvu [číslo] o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací (dále„ smlouva“), na základě které se zavázal poskytovat služby elektronických komunikací a související služby ve sjednaném rozsahu, a žalovaná se zavázala řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Žalobce touto žalobou uplatnil nároky z vyúčtování [číslo] v částce 1.000 Kč a z vyúčtování [číslo] v částce 910 Kč, proti kterým žalovaná nevznesla žádné oprávněné reklamace, avšak tyto neuhradila. Žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 9. 2020, přesto žalovaná uvedený dluh nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstal nečinná. Jelikož žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s tímto postupem, nevyjádřila, soud rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř. pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Ze smlouvy označené jako„ Účastnická smlouva“, zjistil, že tato byla uzavřena dne 19. 12. 2017 mezi žalobcem a žalovanou, kterou tito opatřili vlastnoručními podpisy. Dále zjistil, že smlouva byla uzavřena k telefonnímu číslu [číslo] na dobu 24 měsíců, přičemž v rámci této účastníci rovněž uzavřeli kupní smlouvu na koncové zařízení [anonymizována čtyři slova] – [anonymizováno] za cenu po slevě 3.001 Kč s podmíněnou slevou 1.000 Kč (cena bez slevy činila 4.001 Kč), stanovenou ve splátkách. Z dokumentů označených jako„ Výpověď účastnických smluv“ ze dne 15. 4. 2019 a ze dne 16. 9. 2019 soud zjistil, že žalobce žalované vypověděl smlouvu mimo jiné právě k telefonnímu číslu výše uvedenému z důvodu dlouhodobého neplnění závazků. Z vyúčtování splátek za zařízení ze dne 27. 11. 2019 má soud za prokázané, že žalobce z důvodu nikoli řádného a včasného hrazení splátek za zařízení dle splátkového kalendáře zesplatnil všechny dosud neuhrazené splátky, kdy žalované vyúčtoval částku celkem 910 Kč, splatnou dne 11. 12. 2019. Z vrubopisu ze dne 3. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobce žalované vyúčtoval částku 1.000 Kč, splatnou dne 17. 12. 2019 jakožto doúčtovanou slevu k zařízení. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 9. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne vzal soud za prokázané, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Z ostatních žalobcem doložených důkazů soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (§ 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále „o. z.“). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k závěru, že nárok žalobce je z hmotně právního hlediska nárokem z kupní smlouvy dle cit. ust. § 2079 a násl. o. z., tedy jako nárok na zaplacení kupní ceny zařízení. Soud vzal za prokázané, že žalovaná žalobci řádně nehradila platby dle uvedených vyúčtování, neboť tato v řízení ničeho netvrdila, ani neoznačila a nedoložila důkazy, kterými by nárok uplatněný žalobcem vyvrátila či prokázala opak. Soud tak má nárok žalobce na úhradu dluhu za poskytnuté zařízení včetně nároku na vrácení podmíněné slevy za oprávněný, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalované uložil povinnost tyto částky žalobci zaplatit, a to společně s požadovanými úroky z prodlení vždy po splatnosti každého vyúčtování, tedy z částky 910 Kč ode dne 12. 12. 2019 do zaplacení, a z částky 1.000 Kč ode dne 18. 12. 2019 do zaplacení, a to ve výši sazby 10 % ročně v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v aktuálním znění, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že k uvedeným dnům prodlení činila repo sazba České národní banky výši 2 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení v přiznané výši. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě je to žalobce, kdo měl plný úspěch ve věci, proto mu soud přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, které spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a v nákladech na zastoupení žalobce advokátem, kdy odměna advokáta činí 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní upomínka a podání žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 300 Kč za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů advokáta, tj. z částky 900 Kč, činí 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení představuje částku ve výši 1.489 Kč, tato je přitom splatná na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.