6 C 18/2020-32 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 2.640 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši z této částky jdoucí od 2. 6. 2018 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaná jako vlastník motorového vozidla RZ [anonymizováno] [právnická osoba], číslo technického průkazu [anonymizováno], neměla v období od 25. 1. 2018 do 1. 3. 2018 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaná je povinna uhradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výši příspěvku určil žalobce dle §4 citovaného zákona, přičemž základ příspěvku u osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1850m3 do 2500m3 činí 2.340 Kč (36 dní x 65 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč (§4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaná svoji povinnost ani přes výzvu žalobce nesplnila. Dluh se stal splatný dne 1. 6. 2018 a ode dne následujícího pak žalobce požaduje úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 18. 9. 2020 vyplývá, že žalovaná byla v předmětném období vedena jako provozovatel vozidla RZ [anonymizováno] [právnická osoba]. Z výzvy ze dne 12. 4. 2018, upomínky ze dne 10. 8. 2018 a 12. 10. 2018 a předžalobní upomínky ze dne 15. 4. 2019 ve spojení s příslušným dokladem o odeslání, má soud za prokázané, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Dle ust. § 3 odst. 2 věta první zákona č. 168/1999Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ust. § 4 odst. 2 zákona, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných zákonný ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalovaná jakožto vlastník a provozovatel motorového vozidla neměla uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za období od 25. 1. 2018 do 1. 3. 2018. Žalovaná tuto skutečnost ani žádným způsobem nerozporovala. Žalované tedy vznikla ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona povinnost uhradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výši příspěvku určil žalobce dle ust. § 4 odst. 3 zákona částkou 2.340 Kč a dále požaduje dle ust. § 4 odst. 4 zákona poplatek za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Dluh se stal splatný dne 1. 6. 2018. S ohledem na všechna tato zjištění soud žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 970 o.z., neboť se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Soud proto žalobci přiznal i požadovaný úrok z prodlení, a to dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.