11 C 102/2021-59 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec], jehož součástí je stavba vinného sklepa a lisovny, zapsaného na listu vlastnictví [číslo]. Po zjištění, že stavba není součástí pozemku, vzal žalobce žalobu ohledně stavby sklepa a lisovny zpět a domáhal se určení vlastnictví k pozemku. Tvrdil, že v roce 1969 koupil pozemek parc. [číslo] o výměře 73 m2, od [jméno] [příjmení], tehdejšího předsedy JZD [obec] Kupní smlouva byla ústní, sklep na pozemku žalobce vystavěl na základě neformálního souhlasu předsedy [příjmení] [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že žalovaný je veden jako vlastník pozemku, zjistil žalobce až v roce 2019 při stavbě kanalizační přípojky. Do té doby pozemek nerušeně užíval a platil daň z nemovitostí. Dovolává se proto mimořádného vydržení podle § 1095 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když nemovitosti užívá jako vlastní po dobu více jak 50 let. Naléhavý právní zájem na určení má žalobce proto, aby faktický stav uvedl do souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Žalovaný je v katastru nemovitostí nedostatečně označen, bližší údaje o této osobě se nepodařilo zjistit, proto byl pro řízení zastoupen opatrovníkem. Opatrovník namítal neplatnost kupní smlouvy, která ohledně nemovitých věcí musela být písemná (§ 46 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.) a bylo třeba její registrace státním notářstvím, přičemž vlastnictví přecházelo až touto registrací. Žalobci proto muselo být zřejmé, že ústně uzavřená kupní smlouva nemůže obstát a vlastnické právo k nemovitosti nemohl nabýt. Žalobce se tak stal nepoctivým držitelem. Podle výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] je jako vlastník pozemku parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 73 m2 v [katastrální uzemí] zapsaný nedostatečně označený vlastník, [celé jméno žalovaného], [obec]. Na pozemku se nachází stavba bez čp/če, která není součástí pozemku, je zapsaná na listu vlastnictví [číslo] pro neznámého vlastníka, jak bylo z tohoto listu vlastnictví zjištěno. Ze zprávy Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště v [obec], ze dne [datum], žalobce platil daň z nemovitých věcí v k.ú. [obec], a to za pozemek parc. [číslo] i za stavbu na pozemku stojící. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že v roce 1968 koupil od pana [příjmení], předsedy JZD, pozemek o výměře 73 m2. Tehdy se žalobce vrátil z vojny, a když mu předseda družstva řekl, že pozemek je jeho, žalobce mu dal peníze„ z ruky do ruky“ a nic si neověřoval. Tehdy ho nenapadlo uvažovat o nějaké evidenci nemovitostí, řeklo se, že tady může stavět, tehdy to tak prostě bylo. Pan [anonymizováno] byl soused, navíc předseda družstva, takže žalobce nenapadlo si něco ověřovat. Na pozemku nebylo nic, jednalo se o 73 m2 zarostlého pozemku. Během tří let na pozemku žalobce postavil sklep s lisovnou, lisovna stojí na předmětném pozemku, sklep je podzemní a nenachází se pod předmětnou parcelou. Za celou dobu nikdo nezpochybnil oprávněnost užívání pozemku a sklepa. Až když se v ulici dělala kanalizace a měly se napojovat sklepy, bylo mu řečeno, že není jako vlastník zapsán. Někdy od 70. let žalobce platí daň z předmětných nemovitostí. Sklep je potřeba opravit, zatéká tam, není napojený na kanalizaci, a dokud nebude mít žalobce doklad o vlastnictví, nechce se do nákladnějších oprav pouštět. Z čestných prohlášení [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] soud zjistil, že tyto osoby bydlí v [obec] a prohlásily, že žalobce v letech 1969 až 1971 postavil na pozemku parc. [číslo] svépomocí sklep a lisovnu. I ve výpovědi tito svědkové potvrdili, že žalobce postavil a užíval sklep s pozemkem parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] zhruba od 70. let minulého století dosud. Syn žalobce, [celé jméno svědka], slyšen jako svědek uvedl, že o vlastnictví pozemku toho moc neví, ale sklep na pozemku postavil jeho otec, žalobce. Pozemek se sklepem jejich rodina nepřetržitě užívá, nikdy nikdo jejich vlastnictví nezpochybnil. Ve sklepě má svědek víno a pozemek kolem udržuje. Podle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. V dané věci soud zjistil, že žalobce nemá ani domnělý právní titul pro nabytí dobré víry v oprávněnou držbu předmětného pozemku a jeho vydržení dle § 1091 odst. 2 o. z. S ohledem však na ostatní okolnosti případu dospěl soud k závěru, že je na místě aplikace ust. § 1095 o. z. V době, kdy soukromé vlastnictví bylo právně významně oslabeno, vlastnictví pozemků nehrálo v podstatě žádnou roli, byl žalobci odevzdán předsedou JZD a předsedou MNV pozemek ke stavbě vinného sklepa, žalobce zaplatil dohodnutou cenu. Pozemek byl zanedbaný, nikým neužívaný. Vzhledem k nízkému věku žalobce v té době, lze si představit, že žalobce neměl o způsobu nabývání nemovitého majetku povědomí. Žalobce v dalších letech na pozemku postavil vinný sklep s lisovnou a ani v průběhu dalších mnoha let nikdo do žalobcova užívání pozemku nezasahoval. Žalobce tak nerušeně užíval pozemek více jak 50 let, do roku 2019, kdy při budování kanalizace zjistil, že není jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí zapsán. Z nemovitostí platí řádně daň. Žádné skutečnosti, pro které by se dalo usuzovat na nepoctivý úmysl žalobce, soud nezjistil. Proto bylo s odkazem na § 1095 o. z., rozhodnuto tak, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku a v části zpětvzetí žaloby bylo řízení ve věci zastaveno (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). Podle § 150 o. s. ř., když žalovaný je osoba bez bližších identifikačních znaků, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.