16 C 134/2021-53 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], doplněnou dne [datum], se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že [právnická osoba] s.r.o. dne [datum] poskytla žalované úvěr ve výši [částka], a to poukázáním finančních prostředků na účet žalované, který měl být splacen dne [datum]. Žalovaná na uvedený úvěr nezaplatila ničeho a pohledávka věřitele z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci. Žalobce se žalobou domáhá vrácení poskytnuté částky a poplatku [částka] stanoveného v čl. 8 smlouvy o úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celou dobu řízení nečinná. Soud proto pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil, ale o odročení jednání nepožádal. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy postupoval v souladu s citovaným ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., ve věci jednal a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. [právnická osoba] existuje od [datum] a předmětem jejího podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a žalobce je právnická osoba existující od [datum] (zjištěno z obchodního rejstříku) 4. Žalobce soudu zaslal kopie listin, o nichž tvrdí, že se jedná o rámcovou smlouvu o úvěru a o smlouvu o úvěru, na základě nichž uplatňuje žalovaný nárok, avšak na žádné z těchto listin není podpis žalované, tudíž z těchto listin soud nemohl učinit žádná zjištění, jelikož neprokazují, že by žalovaná uzavřela smlouvy s obsahem, jaký je v těchto listinách. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalované na její účet byla dne [datum] připsána částka [částka], která jí byla poukázána [právnická osoba] s.r.o. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka společnosti [právnická osoba] z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci. Z dalších provedených důkazů soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. 6. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok věřitele vůči dlužníkovi ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě níž původní věřitel společnost [právnická osoba] poskytl žalované částku [částka], ale jejíž obsah nebyl v tomto řízení zjištěn, na vrácení poskytnuté částky a zaplacení poplatku. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal obsah tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, má coby postupník (nástupce věřitele) právo pouze na vrácení toho, co bylo žalované původním věřitelem poskytnuto, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] žalované poskytl dne [datum] částku [částka], a vzhledem k tomu, že nebylo v řízení nikým tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaná tuto částku aspoň z části původnímu nebo novému věřiteli vrátila, uložil soud žalované povinnost zaplatit částku [částka] žalobci. Zároveň žalované uložil povinnost zaplatit žalobci i úrok z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to podle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za první den prodlení totiž soud považuje den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalované, jelikož v řízení nebyl zjištěn žádný dřívější den, kdy by se výzva věřitele k úhradě uvedené částky, dostala do její dispozice (výrok I.). 7. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbytku zamítl (výrok II.). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšnější než žalovaná, nárok na poměrnou náhradu účelně vynaložených a doložených nákladů řízení. Žalobce byl úspěšný ohledně 68 % předmětu řízení ([částka]), což je součet žalované částky a požadovaných úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, a neúspěšný ohledně 32 % předmětu řízení, a má tedy právo na náhradu 36% účelně vynaložených nákladů. Soud má totiž za to, že s ohledem na výši žalobcem požadovaného příslušenství je spravedlivé toto příslušenství v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku pro účely posuzování úspěchu ve sporu zahrnout do předmětu řízení. Účelně vynaložené náklady žalobce činí [částka] a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a z nákladů na zastoupení advokátem ve výši [částka], z čehož odměna advokáta činí [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní upomínka a podání žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí [částka] za uvedené 3 úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů advokáta, tj. z částky [částka], činí [částka]. Poměrná část 36 % z těchto nákladů pak činí [částka].