16 C 229/2022-23 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a náhradu nákladů na upomínku [částka], což odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence vedené žalobcem. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., vznikla žalované povinnost platit televizní poplatky ve výši [částka] měsíčně, a to do vždy 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná v období od července [rok] včetně do února [rok] včetně televizní poplatky řádně neplatila a její dluh vůči žalobci z uvedeného titulu tak činí celkově [částka] ([anonymizováno] x [částka]). Žalobce písemně vyzval žalovanou v souladu se svou zákonnou povinností k úhradě dlužné částky, žalovaná však ani v dodatečné lhůtě svůj dluh žalobci neuhradila. Žalobce neeviduje žádnou odhlášku žalované od poplatku ani změnu adresy pro doručování. Požadovaný úrok z prodlení žalobce kapitalizoval od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jelikož žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud ve věci postupoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) a rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a předložených důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti. 3. V říjnu roku [rok] žalovaná přihlásila televizní přijímač do evidence žalobce, kdy jako svou adresu uvedla [obec], [ulice a číslo], v důsledku čehož se stala poplatníkem televizních poplatků (zjištěno z potvrzení České pošty o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum]). Doporučeným dopisem s dodejkou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu z titulu nezaplacených televizních poplatků ve výši [částka] za dobu od prosince roku [rok] včetně do února [rok] včetně a náhrady nákladů za upomínku. Tento dopis byl ložen do domovní schránky žalované dne [datum] (zjištěno z uvedeného dopisu a kopie dodejky). Žalobce doložil i výpočet požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení. 4. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 3 odst. 2, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok provozovatele vysílání vůči poplatníkovi na zaplacení televizního poplatku, který činil po celé předmětné období částku [částka] měsíčně. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle §8 odst. 2 citovaného zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Podle § 8 odst. 8 z evidence poplatníků televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Podle § 10 citovaného zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 6 citovaného zákona činí měsíční výše televizního poplatku [částka]. 6. Na základě obsahu spisu a předložených důkazů tak má soud za prokázané, že žalovaná říjnu [rok] splnila řádně svou povinnost oznámit žalobci, že se stala poplatníkem televizního poplatku, a zároveň má soud za prokázané, že žalovaná neplatila řádně televizní poplatky za období červenec [rok] až únor [rok] včetně, které činily [částka] měsíčně, čímž jí vznikl dluh na těchto poplatcích za uvedené období ve výši [částka]. Zároveň má soud za prokázané, že náhrada nákladů ve výši [částka] za zaslanou upomínku odpovídá cenám stanoveným Českou poštou za doručování doporučených psaní s dodejkou, žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci i tuto částku. 7. V důsledku prodlení žalované s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. S ohledem na uvedené závěry, kdy soud považuje nárok žalobce za oprávněný, a vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovaná cokoliv na žalovanou částku uhradila, soud žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem za 2 úkony po [částka] (převzetí zastoupení, podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou televizní poplatky jedním ze zdrojů jeho příjmů. Soudní vymáhání takového příspěvku je pak činností žalobce, kterou musí být žalobce schopen právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využíval odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalobci jejich náhradu nepřiznal.