4 C 11/2022-60 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 20. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 133.442,38 Kč sestávající z jistiny ve výši 124.957,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6.181,10 Kč a poplatků ve výši 2.304 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 6.339,43 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 131.138,38 Kč od 29. 4. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že mezi původním žalobcem společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 25. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 125.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v rámci měsíčních splátek ve výši 2.250 Kč počínaje dnem 25. 11. 2017. Dále byla žalovaná povinna platit pojištění ve výši 201 Kč. Z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru došlo k jeho zesplatnění ke dni 29. 8. 2019. Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 8. 2022, č. j. 4 C 11/2022-58, vstoupil do řízení nový žalobce – [právnická osoba], [IČO], coby nabyvatel práva. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Smlouvou o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi původním žalobcem [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne 25. 10. 2017. Předmětem smlouvy byl závazek původního žalobce poskytnutou žalované peněžní prostředky s úvěrovým rámcem ve výši 125.000 Kč a závazek žalované poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2.250 Kč a dále platit pojištění ve výši 201 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 13,10 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázanou výši dlužné částky. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný vyplývá, že původní žalobce zesplatnil úvěr ke dni 29. 8. 2019. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 5. 5. 2020 bylo prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby vzývána k zaplacení dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2395 o. z., tedy jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru, kdy žalované byl poskytnut úvěr ve výši 124.957,28 Kč, k čemuž se zavázala navíc zaplatit úroky ve výši 13,10 % ročně, pojištění a poplatky. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 29. 8. 2019. S ohledem na uvedené, shledal soud žalobu zcela důvodnou a ve výroku I. jí vyhověl. Současně byly žalobci přiznány i zákonné úroky z prodlení, a to na základě ust. § 1970 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25.968,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.338 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 133.442,38 Kč sestávající z částky 6.460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.230 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 6.460 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17.050 Kč ve výši 3.580,50 Kč.