4 C 12/2021-29 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 4. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z uvedené částky od 23. 1. 2018 do zaplacení. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], coby původní věřitel, a žalovaná uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne 22. 11. 2017 poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč se splatností dne 22. 1. 2018. Peněžní prostředky byly zaslány bezhotovostně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaná dlužnou částku ani přes upomínky žalobce nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou dne 22. 11. 2017 prostřednictvím užití prostředků komunikace na dálku, se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezhotovostní zápůjčku ve výši 10.000 Kč se splatností dne 22. 1. 2018. Ze sdělení [právnická osoba] bylo prokázáno, že majitelem bankovního účtu, na který byly zaslány peněžní prostředky, byla žalovaná. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Předžalobní upomínkou žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky a současně jí oznámil, že pohledávka původního věřitele, byla postoupena žalobci. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy jako nárok na vrácení poskytnuté zápůjčky, kdy žalované bylo zapůjčeno 10.000 Kč s tím, že tuto částku vrátí nejpozději do 22. 1. 2018. Žalovaná svůj dluh nezaplatila a dostala se do prodlení. Žalobce tedy krom vrácení shora uvedené částky, požaduje i zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ust. § 1970 o. z., jdoucích ode dne 22. 1. 2018 do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaná jej nerozporovala, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.