4 C 131/2022-51 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 24. 5. 2022 domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 39.293,82 Kč s příslušenstvím a dále požadoval náhradu nákladů řízení. V návrhu žalobce uvedl, že dne 21. 5. 2018 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65.000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 10,5 % ročně. Součástí smlouvy byl Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Žalovaná částka je ke dni 11. 5. 2022 tvořena jistinou úvěru ve výši 36.663,82 Kč a poplatky ve výši 2.630 Kč, dále smluvním úrokem ve výši 6.835 Kč a úrokem z prodlení ve výši 2.067,56 Kč. V doplnění žaloby ze dne 28. 11. 2022 žalobce doplnil svá skutková tvrzení o informace týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy žalovaný měl v době čerpání úvěru čistý měsíční příjem ve výši 40.000 Kč, výdaje žalobce započetl ve výši 20.983 Kč sestávající z výdajů na pojištění ve výši 2.000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 4.000 Kč, životního minima 9.850 Kč, dalších závazků žalovaného ve výši 2.508 Kč a ve výši 2.625 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý a má dvě nezletilé děti. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. Soud proto v řízení postupoval v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.‘‘), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listin předložených žalobcem soud zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 21. 5. 2018 pod [číslo] číslem úvěrového účtu [bankovní účet] mezi žalobcem a žalovaným, úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve výši 65.000 Kč za účelem konsolidace dluhů. Doba trvání byla sjednána na 48 měsíců se splatností úvěru 8. 5. 2022, výpůjční úrokovou sazbou 10,5 % ročně. Výše anuitní splátky činila 1.723 Kč, celková splatná částka byla informativně stanovena částkou 80.122,82 Kč a výše RPSN informativně ve výši 11 %. Úvěr měl žalovaný čerpat nejpozději do 14. 6. 2018. Nedílnou součást smlouvy tvořil Sazebník, Vzorový příklad a splátkový kalendář, pojistné podmínky, Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Pravidla časového pořadí úhrad pohledávek, přičemž přímo ve smlouvě byl výňatek ze sazebníku. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval má soud za prokázané, že žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Z historického výpisu bylo zjištěno, že žalovaný řádně neplnil sjednané podmínky smlouvy o úvěru. Dopisem ze dne 24. 11. 2021 spolu s dodejkou, vyzval žalobce žalovaného k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky vyplývající z výše uvedeného smlouvy o úvěru, přičemž žalovanému byla poskytnuta lhůta do 12. 1. 2022 ke splacení celé úvěrové pohledávky. Žalobce zároveň sdělil žalovanému, že ke dni 23. 11. 2021 činí celková částka 19.429 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2022 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, výzva byla odeslána zástupcem žalobce téhož dne. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 2 o. z. váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše zákonného úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády“). Podle § 2 nařízení vlády odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě uvedeného skutkového stavu vycházel soud z citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 21. 5. 2018 platně uzavřena smlouva o úvěru na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 65.000 Kč. Žalovaný, přestože se zavázal splatit žalobci úvěr ve splátkách spolu s příslušenstvím a případně dalšími náklady, úvěr ani jeho příslušenství řádně a včas nehradil, čímž porušil sjednanou úvěrovou smlouvu a žalobce tak byl oprávněn zesplatnit celou úvěrovou pohledávku. Bylo tedy zjištěno, že žalovaný řádně a včas nesplácel svůj úvěr, soud proto považuje nárok žalobce za oprávněný stejně jako nárok žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6.835,40 Kč. Žalobce má rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.750 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.572 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39.293,82 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.