4 C 57/2022-27 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 16. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 17.106 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.840 Kč od 3. 2. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11.266 Kč od 25. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč. Nárok odůvodnil tím, že žalovaný jako vlastník nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], neměl v období od 30. 5. 2020 do 30. 9. 2020 a od 1. 10. 2020 do 8. 2. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný je povinen uhradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo uvedené vozidlo provozováno v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Výši příspěvku určil žalobce dle § 4 citovaného zákona, přičemž základ příspěvku u nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3500 kg činí v prvním případě částku 10.664 Kč (124 dní x 86 Kč) a ve druhém případě částku 11.266 Kč (131 dní x 86 Kč) a poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.). Žalobce zaslal žalovanému výzvy k zaplacení, které jsou podmínkou nároku na příspěvek s tím, že splatnost jednotlivých příspěvků nastala uplynutím 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost příspěvků nastala dne 2. 2. 2021 a dne 24. 7. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých příspěvků žalobce požaduje i zákonné úroky z prodlení. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Ze zprávy [stát. instituce] má soud za prokázané, že žalovaný byl v předmětných obdobích vlastníkem shora specifikovaného motorového vozidla. Z předložených výzev k zaplacení jednotlivých příspěvků a upomínek včetně dokladů o jejich zaslání, vzal soud za prokázané, že žalobce před vymáháním nároku, postupoval v souladu § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. a žalovaného řádně vyzval k zaplacení dlužné částky z titulu provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle ust. § 3 odst. 2 věta první zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalovaný jakožto vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za shora specifikovaná období. Žalovaný tuto skutečnost ani žádným způsobem nerozporoval. Žalovanému tedy vznikla ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona povinnost uhradit žalobci příspěvky za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výši příspěvku určil žalobce dle ust. § 4 celkovou částkou 17.106 Kč a dále požaduje dle ust. § 4 odst. 4 zákona poplatek za mimosoudní uplatnění práva ve výši 2 x 300 Kč, tj. 600 Kč. S ohledem na všechna tato zjištění soud žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. Nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 2.252 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.