4 C 58/2022-22 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou zdejšímu soudu dne 15. 2. 2022, domáhal, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 2.835 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 338,23 Kč, a dále požadoval náhradu nákladů řízení. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný se dne 1. 11. 1987 stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za období od listopadu 2019 do listopadu 2021 a žalobci dluží za období celkovou částku 2.835 Kč (135 Kč za každý měsíc). Žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však doposud ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen„ o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se stal poplatníkem na základě přihlášky televizního přijímače do evidence. Dopisem ze dne 10. 12. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu na televizních poplatcích. Přílohou dopisu byl také přehled nezaplacených předpisů, dle kterého žalobce za žalovaným eviduje jistinu pohledávky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 3 odst. 4, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3, § 8 odst. 6 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok na zaplacení televizního poplatku. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný je nijak nerozporoval, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní upomínka, podání ve věci samé) dle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1, 3 vyhlášky 254/2018 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalované u soudu v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 (dostupný na www.usoud.cz). Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně.