4 C 76/2022-43 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 31. 3. 2022, ve znění doplnění ze dne 30. 8. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od 24. 6. 2014 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], sídlem [země] (dále jen„ původní věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 2. 6. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit nejpozději do 23. 6. 2014. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta převodem na účet uvedený ve smlouvě v den uzavření smlouvy. Žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho a od 24. 6. 2014 se dostal do prodlení. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 6. 2014 bylo prokázáno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], sídlem [země], a žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 480 Kč do 23. 6. 2014 [právnická osoba], bylo prokázáno, že majitelem účtu, na který byly zaslány finanční prostředky, byl k předmětnému dni žalovaný. Smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy jako nárok na vrácení poskytnuté zápůjčky, kdy žalovanému byla zapůjčena částka 2.000 Kč. Žalovaný svůj dluh nezaplatil a dostal se do prodlení. Žalobce tedy krom vrácení shora uvedené částky, požaduje i zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ust. § 1970 o. z. jdoucích ode dne 24. 6. 2014 do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3 x odměna po 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.