5 C 145/2018-601 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o převodu pozemků specifikovaných ve výroku I. a II. petitu rozsudku, a to podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“). 2. V původní žalobě žalobce uplatnil vydání pozemků v ní specifikovaných, a to: pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [ulice], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] prac. [číslo] vše v k. ú. [obec]. 3. V průběhu řízení vzal žalobce písemným podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum], žalobu zpět ohledně pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Jako důvod bylo uvedeno zvážení všech okolností. 4. V průběhu řízení pak vzal žalobce při jednání soudu dne [datum] žalobu zpět ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] z důvodu jejich převedení na třetí osobu, ke kterému došlo v mezidobí 5. Dále písemným podáním ze dne [datum], doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce žalobu zpět ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec], a to v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení. 6. Písemným podáním ze dne [datum], doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce žalobu zpět ohledně pozemku pac. [číslo] v k. ú. [obec], rovněž v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení. 7. Písemným podáním ze dne [datum], doručeným soudu téhož dne, vzal žalobce žalobu zpět ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [ulice] a parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] prac. [číslo] v k. ú. [obec], také v zájmu hospodárnosti a rychlosti řízení. 8. Ohledně částečného zpětvzetí žaloby odkazoval žalobce i na paralelně vedená soudní řízení, kterými bylo restitučnímu nároku žalobce dle žaloby pravomocně vyhověno. 9. Soud proto podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení ve vztahu k pozemkům, ohledně kterých vzal žalobce žalobu zpět, zastavil. Předmětem žaloby tak zůstaly pouze pozemky specifikované ve výroku rozsudku, a to pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [ulice]. 10. Na základě rozhodnutí jiných soudů činí dle žalobce dosud nevypořádaná část jeho restitučního nároku částku ve výši 19.646,98 Kč (z původní částky v celkové výši 1.050.525 Kč). Ocenění pozemků, které zůstaly po částečném zpětvzetí žaloby činí celkem částku ve výši 18.335,78 Kč (pozemek parc. [číslo] ve výši 6.645,60 Kč, parc. [číslo] ve výši 8.274,68 Kč a parc. [číslo] ve výši 3.415,50 Kč), a na jejich vydání je zbylý restituční nárok žalobce dostatečný. 11. Ke svému nároku žalobce uvedl, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě, k uplatnění restitučních nároků vyplývajících z rozhodnutí [stát. instituce] – [pozemkový úřad], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [titul], kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobce není vlastníkem původních pozemků parc. [číslo] o výměře 220 m2, parc. [číslo] o výměře 4.496 m2 a ideální ½ pozemku parc. [číslo] o výměře 4.575 m2, vše v bývalém k. ú. [část obce], dnes součást pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres]. Za nevydané pozemky mu vznikl nárok na poskytnutí jiných pozemků dle § 11 odst. 2 zákona o půdě, případně nárok na poskytnutí finanční náhrady. Restituční nárok žalobce byl žalovaným vyčíslen v hodnotě 43.396,50 Kč, s čímž žalobce nesouhlasil, neboť nevydané pozemky přešly do vlastnictví státu na základě rozhodnutí odboru výstavby MNV [obec] o vyvlastnění ze dne [datum], zn. [anonymizováno] [číslo], za účelem výstavby [anonymizována tři slova] [část obce], správně tedy měl být zohledněn stavební charakter nevydaných pozemků a bylo nutné vycházet ze sazby stavebních pozemků na území [územní celek] stanovené v § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., tedy ze sazby 150 Kč/m2 (nikoliv jako pozemky zemědělské v sazbě 3 Kč, resp. 6,30 Kč/m2), při celkové výměře pozemků 7.113,5 m2 by jejich hodnota činila 1.067.025 Kč. Dále uvedl, že žalovaný postupoval při uspokojování jeho nároku svévolně a liknavě a ani po více jak 25 letech nebyl restituční nárok žalobce uspokojen. Poukázal na nedostatečnou kvalitu nabídek náhradních pozemků, kdy v období od roku [rok] do roku [rok] se jednalo pouze o pět veřejných nabídek podle zákona o půdě. Žalobci nikdy nebyl nabídnut náhradní pozemek odpovídající nevydaným pozemkům, soudy různých stupňů se již dostatečně vyjádřili k otázce, kdy veřejné nabídky nesplňují své zákonné vlastnosti kvantity a kvality, včetně toho, že žalovaný upřednostňoval tzv. úplatné veřejné nabídky a prezentoval je jako nabídky pro oprávněné osoby. Zdůraznil, že žalovaný reprezentuje stát a musí konat a jednat tak, aby byl v demokratické společnosti a právním státu reprezentantem odpovědnosti za splnění svých zákonných povinností. Dosavadní postup žalovaného však vykazuje znaky svévole a je tudíž porušením ústavních principů rovnosti a právního státu. Žalobce se aktivně snažil o vypořádání svého restitučního nároku, a to jak prostřednictvím veřejných nabídek, tak přímým jednáním s žalovaným, poskytl mu patřičnou součinnost, avšak přes tuto snahu se nedomohl vypořádání svého restitučního nároku a je nucen domáhat se toho soudní cestou. Soudní praxe postupně dovodila, že oprávněná osoba má právo domáhat se vydání i pozemků, které nejsou žalovaným zařazeny do veřejné nabídky a v této souvislosti odkázala na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soud ČR (např. na rozhodnutí sp. zn. III.ÚS 495/05, sp. zn. I.ÚS 3169/07, sp. zn. 28 Cdo 1781/2003, sp. zn. 28 Cdo 4265/2007, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, sp. zn. 28 Cdo 2281/2012, sp. zn. 28 Cdo 155/2016 a sp. zn. 28 Cdo 5249/2016). Zdůraznil, že jediný způsob, jak se oprávněné osoby mohou domoci splnění svého nároku, je podání žaloby na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků. Pro úspěšnost takovéto žaloby není třeba ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě předchozí zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Žaloba domáhající se konkrétního pozemku představuje možný prostředek obrany proti libovůli. Žalobce požádal o převod jiných pozemků než těch, které byly zahrnuty do veřejné nabídky s tím, že u těchto pozemků nejsou dány žádné překážky jejich převoditelnosti na žalobce. 12. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že neměl povinnost nabízet individuálně každému restituentovi pozemek, takový postup by byl v rozporu se zákonem, který mu ukládal povinnost nabízet pozemky ve veřejných nabídkách. Žalobce neuvedl, jak se účastnil veřejných nabídek, tj. kolika nabídek se zúčastnil a v kolika nabídkách byl či nebyl úspěšný. Připomněl, že je oprávněn nabízet pozemky pouze ve veřejných nabídkách a na základě úspěšnosti v nich uzavírat smlouvy a převádět pozemky. Zákon předepisuje žalovanému určitý konkrétní postup, který vyžaduje určitou součinnost restituentů. Pokud se žalobce neúčastnil nabídek, potom nelze liknavost přičítat k tíži žalovaného. Od roku 1999 měl žalobce dost času na to, aby byl jeho nárok uspokojen, celkem se mohl účastnit 88 veřejných nabídek. Délku správního řízení nelze přičítat k tíži žalovaného, žalobce se úspěšně neúčastnil ani jediné nabídky. Žádná liknavost a svévole nebyla ze strany žalovaného prokázána, naopak je na straně žalobce. Nesouhlasil s názorem žalobce, že jeho nárok by měl být přeceněn na částku 1.067.025 Kč. Pozemky, které byly žalobci odňaty, byly ke dni jejich odnětí oceněny jako role a žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že by měly být oceněny jinak. Žalobce od roku [rok], kdy žalovaný pozemky ocenil a žalobce s tím byl seznámen, nevznesl proti tomuto ocenění nikdy žádnou námitku, podání žalobce ve věci jiného ocenění nároku považuje za opožděné a namítá promlčení nároku na jeho přecenění. Co se týká kvality a počtu nabídek uvedl, že počet byl dostatečný a nabídky byly kvalitní. Zpochybnil skutečnost, že je žalobce oprávněným v rozsahu celého restitučního nároku vzešlého z pozemků vyvlastněným jeho právním předchůdcům manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], nerozporuje tedy skutečnost, že žalobce je oprávněnou osobou, ale rozsah jeho nárok