5 C 81/2022-50 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 1. 4. 2022 domáhal vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 4.056,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 30. 8. 2019 do zaplacení. Uvedl, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN [číslo] uzavřené se žalovaným dne 3. 2. 2014 (dále„ smlouva“), poskytoval žalovanému dodávky elektrické energie do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Uskutečněné dodávky za období 3. 8. 2018 – 7. 8. 2019 vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] ze dne 15. 8. 2019, na částku 13.366,91 Kč, splatnou dne 29. 8. 2019. Žalovaný na uvedenou fakturu hradil pouze částečně ve výši 9.310 Kč, proto jej žalobce výzvou dne 9. 9. 2020 a následně předžalobní výzvou advokáta dne 13. 12. 2021 vyzval k úhradě zbylé dlužné částky ve výši 4.056,91 Kč. Dlužnou částku však žalovaný neuhradil. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, tvrdil, že výše označenou fakturu ani upomínku neobdržel, jinak by na ni reagoval. Dne 9. 4. 2020 dostal upomínku na částku 5.179 Kč, kterou však uhradil a ke které dokládá kopii dokladu o zaplacení. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů – výpis z obchodního rejstříku, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN a smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu [číslo] doklad o vyúčtování částky 13.366,91 Kč za vyúčtovací období 3. 8. 2018 – 7. 8. 2019, splatné dne 29. 8. 2019, doklad o vyúčtování částky 5.179 Kč za nadcházející období 8. 8. 2019 – 10. 3. 2020, pokus o smír z 9. 9. 2020, výzva k úhradě z 13. 12. 2021 s podacím archem z téhož dne, vlastnoručně podepsané uznání dluhu žalovaným ze dne 2. 9. 2019 co do výše 13.366,91 Kč z titulu faktury [číslo] za období dodávky elektrické energie 3. 8. 2018 – 7. 8. 2019, výpisy z účtu o úhradě 7 splátek ve výši 1.330 Kč žalovaným v období 13. 9. 2019 – 20. 3. 2020 (v celkové výši 9.310 Kč). Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon). Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (§ 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Po provedeném dokazování a právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalobce jako prodávající uzavřel s žalovaným coby kupujícím kupní smlouvu o dodávce elektřiny, kdy do výše uvedeného sjednaného odběrného místa dodával žalovanému elektřinu, nicméně žalovaný veškeré své povinnosti ze smlouvy nesplnil řádně a včas, neboť zcela neuhradil sjednanou cenu za smluvený odběr elektřiny ve fakturačním období 3. 8. 2018 – 7. 8. 2019 dle faktury [číslo] ze dne 15. 8. 2019, znějící na částku 13.366,91 Kč, splatnou dne 29. 8. 2019. Tuto částku navíc žalovaný hmotněprávně uznal co do důvodu i výše, ovšem uhradil na ni pouze 9.310 Kč. Žalovaný, který s žalobou nesouhlasil a tvrdil, že fakturu [číslo] upomínku nikdy neobdržel, a přesto zaplatil na upomínku částku 5.179 Kč, neunesl své důkazní břemeno. Soud tak vzal za prokázaný nárok uplatněný žalobcem, který předloženými důkazy prokázal, že vyúčtovaná a žalovaným uhrazená částka ve výši 5.179 Kč se vztahovala k vyúčtovacímu období 8. 8. 2019 – 10. 3. 2020, které nebylo předmětem žaloby a nastalo bezprostředně po žalovaném období (3. 8. 2018 – 7. 8. 2019). Žalobce doložil uznání dluhu k předmětnému období, na které žalovaný dle předložených výpisů z banky částečně uhradil částku ve výši 9.310 Kč. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a žalobci přiznal uplatněnou částku ve výši 4.056,91 Kč i s požadovaným úrokem z prodlení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2019 činila repo sazba České národní banky 2 %, proto má žalobce právo na úrok z prodlení ve výši 10 % z uplatněné částky 4.056,91 Kč ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. ode dne 30. 8. 2019 do zaplacení. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.056,91 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci (převzetí právního zastoupení, výzva a žaloba) dle 11 odst. 1, písm. a), d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celková náhrada nákladů řízení tak činí částku 2.089 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).