6 C 153/2021-41 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 4. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.250 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z uvedené částky od 16. 4. 2018 do zaplacení. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], coby původní věřitel, a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 6. 1. 2018 poskytnut úvěr ve výši 5.000 Kč se splatností dne 15. 4. 2018. Peněžní prostředky byly zaslány bezhotovostně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 5.000 Kč a dále poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1.250 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínky žalobce nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným dne 6. 1. 2018 prostřednictvím užití prostředků komunikace na dálku, se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 5.000 Kč se splatností dne 6. 3. 2018. Dodatkem k uvedené smlouvě došlo k prodloužení termínu splatnosti do 15. 4. 2018. Žalovaný se zavázal krom vrácení poskytnuté částky i k zaplacení poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1.250 Kč. Ze sdělení [anonymizováno] bylo prokázáno, že majitelem bankovního účtu, na který byly zaslány peněžní prostředky, byl a je stále žalovaný. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky a současně mu oznámil, že pohledávka původního věřitele, byla postoupena žalobci. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy jako nárok na vrácení poskytnuté zápůjčky, kdy žalovanému bylo zapůjčeno 5.000 Kč, k čemuž se zavázal navíc zaplatit poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.250 Kč. Žalovaný svůj dluh nezaplatil a dostal se do prodlení. Žalobce tedy krom vrácení shora uvedené částky, požaduje i zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ust. § 1970 o. z. jdoucích ode dne 16. 4. 2018 do zaplacení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.