6 C 156/2021-32 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6.000 Kč představující jistinu a dále požadoval kapitalizované úroky ve výši 1.456 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 780,53 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 2.922 Kč. Nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřeli dne 12. 3. 2019 prostřednictvím webových stránek smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč se splatností dne 10. 4. 2019. Peněžní prostředky byly zaslány bezhotovostně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 1.356 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Žalovaná dlužnou částku ani přes upomínky žalobce nezaplatila. V podání ze dne 25. 11. 2022 vzal žalobce žalobu zčásti zpět o co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.456 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.922 Kč. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Smlouvu o úvěru [číslo] uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou dne 12. 3. 2019 prostřednictvím užití prostředků komunikace na dálku, se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč se splatností dne 1. 4. 2019. Krom vrácení úvěru ve výši 6.000 Kč se žalovaná zavázala zaplatit i úrok ve výši 1.356 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 ve spojení s oznámením o postoupení ze dne 8. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru, kdy žalované byl poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaná svůj dluh nezaplatila a dostala se do prodlení. Žalobce tedy krom vrácení shora uvedené částky požadoval i zaplacení sjednaných úroků v kapitalizované výši 1.356, smluvní pokuty a zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaná jej nerozporovala, soud žalobě vyhověl a současně, v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby, řízení ve výroku I. podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. zčásti zastavil co do částky 4.378 Kč představující kapitalizované úroky a smluvní pokutu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.368 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 500 Kč (2x odměna po 200 Kč a 1 x odměna po 100 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu jednoduché výzvy k plnění); a z těchto všech částek 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 168 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.