6 C 198/2020-72 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce podal prostřednictvím svého zástupce dne 30. 8. 2020 u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhal původně buď vydání dvou vozidel nebo uhradit žalobci hodnotu těchto dvou vozidel. Jedná se o vozidla typu [anonymizována čtyři slova], kdy první vozidlo má VIN: [anonymizováno], a druhé vozidlo má VIN: [anonymizováno], vozidlo zelené barvy a druhé červené barvy. Tato dvě vozidla poskytl žalobce žalovanému dne 26. 7. 2018, aby je předvedl svým zákazníkům, případně aby je koupil sám. Dosud však žalovaný vozidla nevrátil, ani si je nekoupil. Žalovaný byl opakovaně upozorněn na vrácení vozidel z výzvy ze dne 18. 4. 2019, aby tak učinil do 6. 5. 2019, následně do 5. 6. 2019 na základě upomínky zaslané 25. 5. 2019. 2) Původně se žalobce domáhal vydání vozidel. Dále se domáhá úhrady vzniklých nákladů řízení. V průběhu řízení před soudem žalobce svůj petit na vydání obou vozidel změnil tak, že požaduje za každé vozidlo hradit jeho hodnotu, a to 205.400 Kč s tím, že žalovanému vzniklo z nevrácení aut bezdůvodné obohacení. Tuto změnu odůvodnil zástupce žalobce tím, že po čtyřech letech není žalobci známo, zda uvedená vozidla vůbec existují a samozřejmě vzhledem k času, který uplynul, je úplně jiná hodnota těchto vozidel. 3) Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. 4) Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., tedy občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním právního důvodu, který odpadl, proti právnímu užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5) Jak už je výše uvedeno, žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném tedy hodnoty obou vozidel, a to z důvodu, že právní důvod, který zde byl, vlastně odpadl. Původní dohoda, jak uvádí žalobce v žalobě, byla, že si žalovaný převezme obě vozidla k prodeji, případně k vlastní koupi. Toto nebylo ze strany žalovaného realizováno a žalovaný obě vozidla, která převzal, nevrátil, resp. ani nezaplatil hodnotu. 6) Pokud jde o hodnotu obou vozidel [anonymizována čtyři slova], sám žalovaný ve svém emailu ze dne 2. 7. 2018 uvádí, že dohoda o prodeji a převozu těchto dvou aut je uzavřena, přičemž cena včetně DPH za jedno vozidlo činí 205.400 Kč. Tuto cenu potvrdil i před soudem slyšený svědek [celé jméno svědka], který potvrdil, jak ústně před soudem, tak dříve písemně, že byl účasten předání obou vozidel žalovanému, který si pro ně přijel, a obě auta si i odvezl. Podle svědka sám žalovaný měl úmysl realizovat prodej těchto vozidel. Svědek ještě rovněž uvedl, že následně se mu koncem roku 2018 nebo začátkem roku 2019 žalovaný ozval s tím, že mu emailem přeposlal fotografii červeného vozidla, které je, jak vyplývá z fotografie, ve špatném stavu. 7) Soud se musel zabývat i aktivní legitimací žalobce k podání žaloby, přičemž soudu byly předloženy dva certifikáty na předmětný typ vozidla, tedy [anonymizována čtyři slova], kdy, jak uvedl právní zástupce, tato vozidla byla dovezena z Francie, což potvrdil i slyšený svědek [celé jméno svědka]. 8) Žalobce nabídl soudu jako svědeckou výpověď, kromě již slyšeného svědka [celé jméno svědka], i další osobu, a to [jméno] [příjmení], kterému byl adresován výše uvedený e-mail, pokud jde o cenu od žalovaného, přičemž však tento bydlí v Bělorusku a vzhledem k výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud nepovažoval za nutné, aby byl vyslýchán tento druhý svědek. Vlastnictví obou vozidel doložil žalobce soudu i dvěma originálními fakturami. Dále bylo soudu doloženo, pokud jde o vlastnictví vozidel žalobcem, potvrzení [právnická osoba] – [anonymizováno], že předmětná vozidla byla žalobci fakturována předloženými fakturami. 9) Žalobce tedy soudu doložil, že žalobci předal obě výše uvedená vozidla, že tato vozidla mu nebyla vrácena ani mu nebyla zaplacena hodnota vozidel tak, jak byla i ze strany samotného žalovaného domluvena, že tedy tímto vzniklo žalobci bezdůvodné obohacení a je tedy důvodné, aby hodnota obou aut tak, jak byla domluvena, byla žalobci v plné výši zaplacena, o čemž soud rozsudkem rozhodl. 10) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 14.623,80 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta počítanou z částky 10.000 Kč ve výši 4.500 Kč (3 x odměna po 1.500 Kč podle ust. § 9 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 1.200 Kč (3 x náhrada po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a účasti u jednání soudu dne 3. 2. 2022). Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje náhradu hotových výdajů na cestovné vynaložené právním zástupcem žalobce v souvislosti s dostavením se k jednáním soudu ve výši 3.632,80 Kč, a to za cestu z Českých Budějovic do Břeclavi a zpět osobním automobilem tov. zn. [anonymizováno], [registrační značka], při ujetí celkem 536 km (2 x 268 km), při průměrné spotřebě 5,6 litrů benzinu 95 na 100 km, při průměrné ceně 37,10 Kč za 1 litr nafty a při sazbě základní náhrady 4,7 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje náhradu za promeškaný čas advokáta žalobce za 14 půlhodin strávených cestou k jednání soudu ve výši 1.400 Kč (podle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif) a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 2.191 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Soud pro úplnost uvádí, že při stanovení tarifní hodnoty vycházel z vyúčtování právního zástupce žalobce, který odměnu počítal z částky 10.000 Kč a dále, že právnímu zástupci nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za doplnění žaloby ze dne 24. 11. 2020, neboť tento úkon soud neshledal jako účelný, když jeho obsahem bylo doplnění skutkových tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě. Soud dále nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za další poradu s klientem přesahující 1 hodinu, neboť tento úkon nebyl právním zástupce žalobce nikterak doložen. 11) Výrok III., kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku, vyplývá, ze skutečnosti, že žalobce v průběhu jednání změnil žalobu tak, že namísto vydání věci, požadoval zaplacení peněžité částky 410.800 Kč, čímž došlo i ke změně výše soudního poplatku, který správně je 20.540 Kč. S ohledem na to, že žalobce zaplatil na soudním poplatku 2.000 Kč, byla neúspěšnému žalovanému uložena povinnost zaplatit; doplatek ve výši 18.540 Kč. 12) Výrok IV. o náhradě nákladů řízení státu je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., na základě něhož má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Stát zaplatil svědkovi svědečné v celkové výši 1.992,80 Kč. Žalobce byl v celém řízení úspěšný, proto soud uložil žalovanému zaplatit náklady státu v plném rozsahu.