6 C 20/2021-44 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 domáhal, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 60,29 Kč, a dále požadoval náhradu nákladů řízení. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný se považuje v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. za poplatníka televizního poplatku, neboť je fyzickou osobou, která sice není v evidenci poplatníků, ale je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, a to pokud nesdělí žalobci čestným prohlášením jinak. Žalovaný na písemnou výzvu žalobce nereagoval, vznikla mu tedy povinnost hradit televizní poplatek a žalobci dluží za období od září 2019 do ledna 2020 celkovou částku 675 Kč (135 Kč za každý měsíc). Žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však doposud ničeho neuhradil. Žalovaný ve věci sdělil, že v uvedené nemovitosti nebydlí, jedná se o rozestavěný dům, elektřina je využívána pouze pro vytápění domu, koncesionářské poplatky jsou hrazeny v místě trvalého bydliště. Soud žalovaného usnesením ze dne 8. 10. 2021, č. j. 6 C 20/2021-37 vyzval k předložení důkazů k jeho tvrzení, že poplatky jsou hrazeny na jiné adrese. Na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval. Soud ve věci nařídil jednání na 18. 3. 2022, k jednání se žalovaný nedostavil ani se neomluvil, předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 3. 2. 2022. Žalobce se z účasti na jednání omluvil. Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se stal poplatníkem na základě přihlášky televizního přijímače do evidence. Dopisem ze dne 27. 5. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu na televizních poplatcích. Přílohou dopisu byl také přehled nezaplacených předpisů, dle kterého žalobce za žalovanou eviduje jistinu pohledávky. Žalovaný žádné důkazy k prokázání svých tvrzení neuvedl, ačkoli byl vyzván, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 3 odst. 4, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3, § 8 odst. 6 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok na zaplacení televizního poplatku. V důsledku prodlení žalované s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný svá tvrzení nijak neprokázal, soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 900 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem v částce 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní upomínka, podání ve věci samé) a v částce 300 Kč za vyjádření ve věci ze dne 11. 3. 2022 dle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1, 3 vyhlášky 254/2018 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalované u soudu v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 (dostupný na www.usoud.cz). Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně.