6 C 32/2022-33 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 10. 2021 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.755 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 210,65 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a dne 1. 11. 2019 se přihlásila do evidence jako poplatník televizního poplatku, čímž jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Své povinnosti nedostála, když nezaplatila televizní poplatky za měsíce leden 2020 až prosinec 2020 v celkové výši 1.755 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však svou povinnost nesplnila ani v dodatečné lhůtě. Žalobce proto kromě dlužné jistiny požaduje i výše specifikovaný kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 27. 10. 2021. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 1. 8. 2022 bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 10. 6. 2022. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná se stala poplatníkem na základě přihlášky televizního přijímače do evidence. Dopisem ze dne 8. 3. 2021 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu na televizních poplatcích. Přílohou dopisu byl také přehled nezaplacených předpisů, dle kterého žalobce za žalovanou eviduje jistinu pohledávky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 3 odst. 4, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3, § 8 odst. 6 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok na zaplacení televizního poplatku. V důsledku prodlení žalované s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaná nárok nikterak nerozporovala, když zůstala po celou dobu řízení nečinná, soud žalobě vyhověl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.