6 C 46/2022-41 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 64.052,52 Kč představující jistinu pohledávky ve výši 62.717 a poplatky ve výši 1.335 Kč. Dále požadoval kapitalizované úroky za období od 24. 3. 2014 do 31. 3. 2016 ve výši 804,70 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení za období od 24. 3. 2014 do 31. 3. 2016 ve výši 820,86 Kč, úroky ve výši 14,33 % ročně z částky 62.77,52 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 62.717,52 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení. Nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 24. 3. 2014 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 263.986 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,33 % ročně. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Ceník poplatků. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši 4.654 Kč. S ohledem na to, že žalovaný neplnil svůj závazek splácet řádně a včas, když se dostal do prodlení s více než dvěma splátkami, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 6. 5. 2021. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021. Žalovaný dlužnou částku ani přes upomínky žalobce nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu zůstal nečinný. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 15. 9. 2022 bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 8. 8. 2022. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o úvěru ze dne 24. 3. 2014 bylo prokázáno, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba], coby úvěrující bankou (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným. Jejím předmětem byl závazek poskytnutou žalovanému úvěru ve výši 263.986 Kč. Úvěr měl být splácen formou měsíčních splátek ve výši 4.654 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 14,33 % ročně. Rozhodnutím o okamžité splatnosti bylo prokázáno, že původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni 6. 5. 2021 s tím, že výše pohledávky činila částku 64.069 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2021. Z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 8. 2021, ve spojení s příslušným dokladem o jejím odeslání, vyplývá, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro rozhodnutí věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi původním věřitelem, coby úvěrujícím, a žalovaným coby úvěrovaným, byla dne 24. 3. 2014 uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s § 2395 občanského zákoníku, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 263.986 Kč, který ovšem řádně nesplácel, a vznikl tak dluh odpovídající nesplacené části jistiny ve výši 62.717,52 Kč, poplatkům ve výši 1.335 Kč a dluh na smluvním úroku, jehož výše je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože žalovaný svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatil, uložil jí tuto povinnost soud ve výroku I. tohoto rozsudku. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v § 1968 a 1970 občanského zákoníku, neboť se dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17.083 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.563 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 64.052,52 Kč sestávající z částky 3.700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3.700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12.000 Kč ve výši 2.520 Kč.