6 C 73/2021-34 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 20. 1. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5.000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 7. 2. 2019 uzavřel (pod původním názvem [právnická osoba]) se žalovanou Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které zajišťoval pro žalovanou služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 1. 2020, kdy byla smlouva ukončena. V souladu se smluvními ujednáními měla žalovaná do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobci pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno]. Žalovaná žalobci toto technické zařízení po ukončení smlouvy nevrátila, v důsledku čehož vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Dne 30. 12. 2020 byla žalovaná opakovaně vyzvána k vrácení technického zařízení. Žalovaná tento požadavek nesplnila a dluží tak žalobci částku 5.000 Kč. Žalovaná uvedla, že žádnou smlouvu se žalobcem neuzavřela, pouze měla zájem o příjem televize prostřednictvím žalobce na tři měsíce zdarma. Zapůjčený set-top box vrátila na pobočku v [obec] bez potvrzení. Soud ve věci nařídil jednání na den 18. 3. 2022, žalobce se z nařízeného jednání omluvil, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, předvolání k jednání jí bylo doručeno do vlastních rukou dne 3. 2. 2022. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobní tvrzení prokázal žalobce Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 7. 2. 2019, jejíž součástí je pronájem technického zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], Všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, Zvláštními podmínkami pro službu kombinované televize DIGI TV, Výzvou k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne 10. 3. 2020 a předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky a vrácení technického zařízení ze dne 30. 12. 2020. Po provedeném dokazování a po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy (tzv. nepojmenovaná smlouva) ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejímž obsahem byl, mimo jiné, závazek žalobce poskytovat žalované, prostřednictvím k tomu žalobcem zapůjčeného technického zařízení příjem televizního vysílání prostřednictvím internetu, a závazek žalované vrátit žalobci poskytnuté technické zařízení po ukončení smlouvy, a k zajištění této povinnosti závazek žalované zaplatit žalobci smluvní pokutu podle ust. § 2048 shora citovaného zákona, pokud k vrácení poskytnutého technického zařízení nedojde. Protože žalovaná po skončení smluvního vztahu poskytnutá technická zařízení žalobci nevrátila, má žalobce nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, a dále mezi účastníky došlo ke sjednání smluvního vztahu podle § 2079 a násl. o. z., na základě kterého vznikl žalobci nárok na zaplacení kupní ceny ve výši 3.401 Kč. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněných částek a žalovaná jej sice rozporovala, ale svá tvrzení nijak neprokázala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku 5.000 Kč, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má ve věci plně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 600 Kč, náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), dále 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 1.489 Kč. Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud žalobci nepřiznal náhradu za vyjádření ve věci podané v průběhu řízení, neboť tato tvrzení již měla být součástí žaloby a jedná se tak o neúčelně vynaložený náklad. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.