6 C 90/2021-36 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 42.762,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21. 11. 2020 do zaplacení. Nárok žalobce odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], sídlem [země], uzavřel s žalovaným dne 28. 7. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 42.762,96 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 20. 11. 2020. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba] dne 20. 12. 2019. Žalovaný, ani přes upomínky, dlužnou částku nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 18. 3. 2022 bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 2. 2. 2022. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru má soud za prokázané, že tato byla uzavřena za užití prostředků komunikace na dálku mezi společností [právnická osoba], reg. číslo: [anonymizováno] [číslo], sídlem [země], coby věřitelem, a žalovaným dne 28. 7. 2020, coby klientem. Předmětem smlouvy byl závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr do výše sjednaného úvěrového limitu 80.000 Kč a závazek žalovaného poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 10,5 % měsíčně a příslušné poplatky. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně její přílohy vyplývá, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], reg. číslo: [anonymizováno] [číslo], sídlem [země] a jejím předmětem bylo mimo jiné i postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 42.452,28 Kč pod [číslo]. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S ohledem na uvedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť žalobce, ani přes výzvu a poučení soudu učiněnou v usnesení ze dne 8. 6. 2021, č. j. 6 C 90/2021-22, neuvedl rozhodné skutečnosti ani nenavrhl důkazy prokazující jeho aktivní legitimaci. Z předmětné smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr poskytla společnost [právnická osoba], reg. číslo: [anonymizováno] [číslo], sídlem [země], dne 28. 7. 2020, přičemž žalobce ve skutkových tvrzeních uvedl, že pohledávka měla být postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, tedy před existencí samotné smlouvy o úvěru. V rozporu s tímto tvrzením předložil soudu smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, tedy opět předtím než předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena. Soud má tedy za to, že žalobce, ačkoliv byl řádně vyzván a poučen, neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně své aktivní legitimace ve věci, a proto žalobu zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný a měl by proto právo na náhradu nákladů řízení vůči zcela neúspěšnému žalobci, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů nepřiznává.