12 C 4/2022-57 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem ze dne [datum], soudu doručeným dne [datum], se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla každému z žalovaných, coby rodičům zletilé [jméno] [příjmení], narozené [datum] (dále také jen„ dcera žalovaných“), uložena povinnost přispívat na její výživu částkou 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2022. Návrh byl odůvodněn zejména tím, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byla zrušena ústavní výchova v té době nezletilé dcery žalovaných a dcera žalovaných byla svěřena do společné pěstounské péče manželů [příjmení]. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] nebylo výživné žalovaným stanoveno. Dne 20. 4. 2022 dcera žalovaných již jako zletilá požádala žalobce o přiznání opakujícího se zaopatřovacího příspěvku podle § 50b odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 363/2021 Sb., jako dávky, která je určena na zaopatření zletilých nebo plně svéprávných osob – mladých dospělých – po zániku pěstounské nebo ústavní péče. Žalobce přiznal dceři žalovaných uvedený příspěvek ve výši 15.000 Kč měsíčně ke dni 20. 4. 2022 a v této výši je jí vyplácen i nadále, protože dcera žalovaných je dosud nezaopatřená, neboť je studentkou [ulice] odborné školy v [obec] a soustavně se připravuje na budoucí povolání. Za dobu, kdy je dceři žalovaných přiznán a vyplácen zaopatřovací příspěvek, neobdržel od žalovaných žádné výživné. 2. Opatrovník žalované 1) se k žalobě vyjádřil tak, že žalovaná 1) je omezena ve svéprávnosti a její příjem tvoří invalidní důchod I. stupně bez nároku na výplatu, dále pobírá příspěvek na živobytí ve výši 5.440 Kč a doplatek na bydlení ve výši 676 Kč. Po odečtení výdajů žalované 1) jí zůstává částka 1.606 Kč, a proto opatrovník navrhl stanovit výživné ve výši 250 Kč. 3. Opatrovník žalovaného 2) s návrhem žalobce vyslovil souhlas. 4. K jednání soudu dne 24. 5. 2023 se po předchozí omluvě nedostavila žalovaná 1), její opatrovník a opatrovník žalovaného 2). K jednání soudu se dostavil pouze žalobce a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných. 5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 6. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec] (dále jen„ Úřad práce“) ze dne 3. 5. 2022 má soud za prokázané, že dceři žalovaných byl přiznán zaopatřovací příspěvek opakující ve výši 15.000 Kč ode dne 20. 4. 2022. 7. Z rozhodnutí Úřadu práce ze dne [datum] bylo prokázáno, že příspěvek na úhradu potřeb dítěte byl dceři žalovaných odejmut ode dne 1. 5. 2022, protože nárok na dávku zanikl. 8. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro rozhodnutí věci. 9. Podle § 961 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) (1) Svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. (2) Náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným. 10. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 11. Předmětem řízení bylo stanovení výživného rodičů ke zletilé dceři z důvodu, že jí podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který je vyplácen žalobcem. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že nárok na uvedený příspěvek byl žalobcem dceři žalovaných odejmut s účinností od 1. 5. 2022. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je s ohledem na shora citované ust. § 961 odst. 2 o. z. zcela nedůvodná, a proto žalobu ve výroku I. a II. zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v souvislosti s ustanovením opatrovníka žalovanému 2), který je neznámého pobytu, rozhodl soud podle § 148 o. s. ř. s tím, že České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobce, který nebyl v řízení úspěšný je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozen, a tedy i od placení nákladů spojených se zastoupením žalovaného 2) opatrovníkem z řad advokátů. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku IV. v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na to, že žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.