4 C 108/2022-61 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 3. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 194.999,49 Kč představující jistinu ve výši 193.304,49 Kč a smluvní poplatky ve výši 1.695 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný úrok ve výši 12.488,27 Kč za období od 24. 9. 2019 do 22. 9. 2020, úrok ve výši 15,3 % ročně z částky 193.304,49 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13.953 Kč za období od 24. 9. 2019 do 22. 9. 2020 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 193.304,49 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Nárok žalobce odůvodnil tím, právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ banka“ nebo„ právní předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovaným dne 24. 9. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka [číslo]. Smlouvou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3.759,91 Kč počínaje dnem 20. 10. 2019. Úrok byl sjednán ve výši 15,30 % ročně. Banka úvěr žalovanému poskytla bezhotovostním převodem dne 24. 9. 2019. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když úvěr řádně a včas nesplácel, a proto banka úvěr zespatnila ke dni 22. 9. 2020. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 26.325,32 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení ze dne 16. 9. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstala nečinný. 3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. 5. Ze„ Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka“ (dále jen„ smlouva“) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 24. 9. 2019 mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému dne 24. 9. 2019 úvěr ve výši 200.000 Kč a závazek žalovaného úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 15,30 % ročně formou měsíčních splátek ve výši 3.759,91 Kč počínaje dnem 20. 10. 2019. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit poplatky za upomínky, výpisy apod. 6. Z výpisů z účtů a platební historie má soud za prokázané, že banka poskytla dne 24. 9. 2019 žalovanému úvěru ve výši 200.000 Kč a že žalovaný zaplatil splatil částku 26.325,32 Kč. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný vyplývá, že žalobce, pro řádné neplnění smluvních povinností ze strany žalovaného, zesplatnil úvěr ke dni 22. 9. 2020. 8. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 9. 2021 a oznámením o postoupení má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem pohledávky. 9. Výzvou k plnění ze dne 12. 11. 2021 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 2395 o. z. tedy jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč, k čemuž se zavázal navíc zaplatit úroky ve výši 15,30 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, když zaplatil pouze částku 26.325,32 Kč, která byla žalobcem započtena zčásti na smluvní úroky, na poplatky a zčásti na jistinu. S ohledem na uvedené, shledal soud žalobu zcela důvodnou a ve výroku I. jí vyhověl. Současně byly žalobci přiznány i zákonné úroky z prodlení, a to na základě ust. § 1970 o. z. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41.196 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7.800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 194.999,49 Kč sestávající z částky 8.900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8.900 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 8.900 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhradvýdajůpo300 Kčdle § 13odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27.600 Kč ve výši 5.796 Kč.