4 C 150/2022-33 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 7. 2022, ve znění doplnění ze dne 2. 1. 2023, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 37.259,36 Kč sestávající z jistiny ve výši 32.668,01 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.591,35 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 289,33 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.591 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28.877,01 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 12. 12. 2018 se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 34.034 Kč za účelem nákupu mobilního telefonu. Žalobce dostál svého závazku, když dne 2. 1. 2019 poskytl úvěr k rukám prodejce. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit během 44 pravidelných měsíčních splátkách po 1.444 Kč Celkem měla žalovaná za úvěr včetně pojištění vrátit částku 63.536 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 37,77 % ročně. Žalovaná však řádně a včas nesplácela, a žalobce přistoupil k zesplatnění celého úvěru, ke dni 29. 11. 2021. Za porušení smluvního závazku žalobce požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 21.657 Kč od 20. 12. 2021 do 18. 7. 2022 ve výši 4.591,35 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvy žalobce nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů. Z listiny označené jako„ Úvěrová smlouva číslo [anonymizováno]“ vyplývá, že tato byla podepsána žalobcem a žalovanou dne 12. 12. 2018 za účelem poskytnutí peněžních prostředků ve výši 34.034 Kč na koupi mobilního telefonu. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit během 44 měsíčních splátek ve výši 1.444 Kč. Celková částka k vrácení byla ve výši 63.536 Kč. Úrok byl ve výši 37,77 % ročně. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné měsíční splátky. Z potvrzení o poskytnutí úvěru bylo prokázáno, že žalobce dne 2. 1. 2019 převedl předmětnou částku na účet prodejce za účelem zaplacení kupní ceny za mobilní telefon. Z tabulky umoření a přehledu plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 29.973 Kč. Dopisem ze dne 29. 11. 2021 bylo prokázáno, že úvěr byl z důvodu prodlení se splácením zesplatněn. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 5. 2022 ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 věty prvé o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě provedeného dokazování a po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 o. z.), na základě které žalobce poskytl žalované, resp. prodejci, peněžní prostředky za účelem koupě mobilního telefonu. Žalovaná byla povinna vyčerpané prostředky žalobci pravidelně splácet, což však řádně nečinila. Soud tedy shledal nárok žalobce na zaplacení celé dlužné částky včetně smluvní pokuty a úroku z prodlené jako zcela oprávněný a žalobě ve výroku I. vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 3.669 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.491 Kč a nákladů na zastoupení advokátem ve výši 2.178 Kč, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37.259,36 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) dle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t., tedy 900 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tedy 900 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že právnímu zástupci žalobce nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za podání žalobce ze dne 2. 1. 2023 obsahující doplňující skutková tvrzení a důkazní návrhy, neboť tyto soud neshledal účelně vynaloženými, když měly být součástí žaloby.