4 C 151/2023-27 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 13. 3. 2023 domáhal zaplacení částky 11.155 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.855 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaný jako vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], neměl v období od 17. 4. 2019 do 30. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný byl proto povinen uhradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo jeho vozidlo provozováno bez platně sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výši příspěvku určil žalobce podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“)., přičemž základ příspěvku činil v daném případě 10.855 Kč (167 dní x 65 Kč). Žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit žalobci poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku do garančního fondu, která je podmínkou vzniku nároku na příspěvek, s tím, že splatnost příspěvku nastala uplynutím 30 dnů od doručení výzvy, tj. dne 15. 3. 2020. Ode dne následujícího po splatnosti příspěvku žalobce požadoval i zákonné úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 4. Ze zprávy Městského úřadu Břeclav, Odboru správních činností ze dne 21. 8. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období od 17. 4. 2019 do 30. 9. 2019 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno]. 5. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 30. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalobce výzvou ze dne 30. 1. 2020 vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů ve výši 10.855 Kč, neboť žalovaný jakožto vlastník a provozovatel shora specifikovaného vozidla neměl v období od 17. 4. 2019 do 30. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 6. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 30. 1. 2020 nezaplatil, vyzval jej žalobce opakovaně k úhradě příspěvku do garančního fondu a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 2. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 21. 2. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11.155 Kč a současně jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 8. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 9. Žalovaný byl v předmětném období v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla, přičemž v období od 17. 4. 2019 do 30. 9. 2019 neměl k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobce mu proto zaslal výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 10.855 Kč a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný však přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku v celkové výši 11.155 Kč nezaplatil. 10. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 11. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 12. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 13. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 14. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 15. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 16. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 17. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 417/2017 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. 18. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný jakožto vlastník a provozovatel shora specifikovaného vozidla porušil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. mít k vozidlu platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobci v souladu s citovaným § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příspěvek do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů za dobu, po kterou bylo jeho vozidlo provozováno bez platně sjednaného pojištění. Výše příspěvku byla žalobcem určena v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 417/2017 Sb. Žalobci dále podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný se nezaplacením příspěvku ve lhůtě stanovené ve výzvě k jeho úhradě dostal dnem následujícím po uplynutí lhůty do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužného příspěvku. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.000 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem za dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou příspěvky podle § 24 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jedním z těchto zdrojů. Zároveň má žalobce zákonem zajiště