4 C 159/2023-33 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 2. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 72.986,26 Kč s příslušenstvím, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 72.856,26 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že dne 31. 3. 2019 uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu č. [spisová značka], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 292.598 Kč na zaplacení kupní ceny motorového vozidla se sjednanou roční úrokovou sazbou ve výši 18,163788 %. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky uhradit v celkové částce 556.128 Kč, a to v 96 měsíčních splátkách po částce 5.793 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost úvěr hradit řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 4. 1. 2022. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 195.195 Kč, ke dni zesplatnění činila dlužná částka 278.338 Kč, žalobce využil svého práva a zpeněžil předmět zajištění, přičemž částku, která byla takto získána, odečetl od celkového dluhu žalovaného. Náklady na vymáhání ve výši 130 Kč žalobce odůvodnil ujednáním ve smlouvě a úvěrových podmínkách. Žalovaný svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatil, ačkoliv k tomu byl vyzván i předžalobní výzvou k plnění. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Z úvěrové smlouvy č. [spisová značka] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 31. 3. 2019 a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru na koupi vozidla ve výši 292.598 Kč. Úroková sazba byla smluvena ve výši 18,163788 % ročně. Ze smlouvy má soud současně za prokázané, že výše měsíční splátky činila 5.793 Kč. Výzvou ke splacení celého dluhu má soud za prokázané, že žalobce úvěr zesplatnil. Ze splátkového kalendáře má soud za prokázané, že žalovaný neplnil sjednané splátky řádně a včas. Současně z předložených faktur má soud za prokázanou částku započítanou na dlužnou částku ze zpeněžení předmětu zajištění. Z předžalobní výzvy ve spojení s příslušným poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 o. z., na základě níž žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 292.598 Kč za účelem zaplacení ceny auta. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 5.793 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel a vznikla mu tedy povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, poplatky, náklady na vymáhání, úroky smluvní a úroky zákonné, tak jak je popsáno shora. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku a žalovaný jej nikterak nerozporoval, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí bylo zcela vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18.601,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.920 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72.986,26 Kč sestávající z částky 4.020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12.960 Kč ve výši 2.721,60 Kč.