5 C 11/2023-43 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne 21. 6. 2022 se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky ve výši 473.239,72 Kč s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 447.296,72 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 447.296,72 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení ve výši 19.530 Kč. Uvedl, že dne 6. 10. 2017 uzavřel se žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 700.000 Kč a žalovaná se uvedený úvěr zavázala řádně splatit včetně smluvních úroků a poplatků, formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11.636 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Úvěr byl žalovanou vyčerpán v plné výši 700.000 Kč. Žalovaná nedodržela své smluvní závazky, kdy nesplácela úvěr řádně a včas, a i přes opakované výzvy žalobce nedošlo ze strany žalované k zaplacení již splatných splátek úvěru. Ke dni 1. 9. 2021 došlo ze strany žalobce k zesplatnění úvěru, neboť žalovaná byla k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. O této skutečnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 4. 9. 2021. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila ještě částku celkem ve výši 41.901,05 Kč Touto částkou byl uhrazen řádný úrok ve výši 5,90 % p. a. od 1. 9. 2021 do 28. 1. 2022, zákonný úrok z prodlení od 1. 5. 2021 do 28. 1. 2022, částka 10.733,31 Kč byla zaúčtována na jistinu po splatnosti a částka 3.629 Kč na poplatky po splatnosti. Předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2022 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení celého zůstatku úvěru nejpozději do dne 8. 6. 2022, žalovaná však již žalobci neuhradila ničeho. Žalovaná částka ve výši 473.239,72 Kč představuje zůstatek úvěru ke dni 21. 6. 2022 a zahrnuje jistinu ve výši 447.296,72 Kč, řádný úrok od 29. 1. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 10.629,35 Kč a zákonný úrok z prodlení od 29. 1. 2022 do 20. 6. 2022 ve výši 15.313,65 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 10. 2017, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, soud zjistil, že tuto uvedení uzavřeli za účelem poskytnutí úvěru v celkové výši 700.000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 5,90 % ročně, splatný nejpozději do 20. 10. 2023 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11.636 Kč. Dále ze smlouvy soud zjistil, že mimo jiné v případě prodlení se splacením více než dvou splátek může žalobce prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě, a že v případě prodlení se zaplacením dlužné částky byla sjednána možnost účtovat si úrok z prodlení v zákonné výši, a dále smluvní pokutu za prodlení a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Z přehledu čerpání úvěru ze dne 14. 6. 2022 soud zjistil, že dne 6. 10. 2017 došlo k čerpání úvěru bezhotovostními převody ve výši 54.194 Kč, ve výši 454.800,88 Kč a ve výši 191.005,12 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 4. 9. 2021 soud zjistil, že žalobce na základě předchozí upomínky ke dni 1. 9. 2021 zesplatnil celý úvěr a tuto skutečnost žalované oznámil. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2022 ve spojení s poštovní dodejkou s datem uložení zásilky 27. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k zaplacení celkové dlužné částky a současně žalovanou upozornil na možnost jejího soudního vymáhání. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je pohledávka žalobce vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), kterou soud s ohledem k uvedenému kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Na základě výše uvedených skutkových zjištění v návaznosti na citovaná ustanovení právních předpisů vzal soud za prokázané, že žalobce žalované poskytl na základě smlouvy o úvěru ze dne 6. 10. 2017 finanční prostředky ve výši 700.000 Kč za úrok 5,90 % ročně. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti a nesplácela dohodnuté splátky úvěru řádně a včas, na základě čehož žalobce úvěr ke dni 1. 9. 2021 zesplatnil. Žalovaná v řízení ničeho netvrdila, ani neoznačila a nedoložila důkazy, kterými by uplatněný nárok jakkoli vyvrátila či prokázala jeho opak. Soud tak vzal za prokázané, že uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 473.239,72 Kč je důvodný, stejně jako je důvodný požadovaný smluvní úrok ve výši 5,9 % ročně z částky 447.296,72 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 447.296,72 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení. Jelikož se žalovaná dostala s celkovou uvedenou částkou jistiny do prodlení, které nastalo den následující po dni zesplatnění, tj. po dni 1. 9. 2021, je povinna žalobci tuto zaplatit včetně úroku z prodlení ve výši sazby 8,5 % ročně, neboť tento je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021 činila repo sazba České národní banky 0,5 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % z výše uvedené částky. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, tedy celkem částka ve výši 600 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 18.930 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 19.530 Kč Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).