5 C 156/2023-30 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 27. 2. 2023, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 13.094,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.094,75 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % (nárok 1) a částky 9.831,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9.831,25 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 % (nárok 2). Uvedl, že žalobce jakožto advokát uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytování právní pomoci a plnou moc k zastupování v řízení o pozůstalosti po zesnulém [jméno] [příjmení], na základě čehož žalobce žalované poskytl právní služby. Dle uvedené smlouvy byla dohodnuta odměna žalobce ve výši 1.500 Kč za hodinu poskytování právních služeb v souladu s § 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přičemž se započítá každá započatá čtvrthodina. Účastníci se dále dohodli, že žalovaná rovněž žalobci uhradí i náklady vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb, a to cestovní výdaje v paušální výši 7 Kč na kilometr, náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, poštovné, parkovné apod. K uvedené odměně a nákladům byla následně připočtena daň z přidané hodnoty (dále„ DPH“) v zákonné výši, tj. 21 %. K úhradě odměny včetně případných hotových nákladů pak mělo dle dohody stran dojít na podkladě faktury vystavené žalobcem coby advokátem a doručené k rukám žalované. Žalobce již kauzu eviduje jako ukončenou, a proto žalované poskytnuté služby vyúčtoval a vystavil jí fakturu [číslo] ze dne 17. 8. 2022, znějící na částku 15.094,75 Kč včetně DPH, s datem splatnosti do 6. 9. 2022, na kterou bylo žalobci uhrazeno 2.000 Kč (nárok 1), a fakturu [číslo] ze dne 17. 11. 2022, znějící na částku 9.831,25 Kč včetně DPH, s datem splatnosti do 7. 12. 2022 (nárok 2), a tyto žalované společně s přehledem účtovaných položek zaslal. Žalovaná však na uvedené faktury v termínu splatnosti kromě výše uvedené částky 2.000 Kč ničeho neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky, žalované odeslané dne 20. 2. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. Žalobce ani žalovaná se nevyjádřili k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, kterými byly plná moc ze dne 27. 6. 2022 udělená žalovanou žalobci, rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty na jméno žalobce, faktura [číslo] ze dne 17. 8. 2022 vystavená na částku 15.094,75 Kč včetně DPH se splatností dne 6. 9. 2022 s přílohou rozpisu o vyčíslení služeb a nákladů, faktura [číslo] ze dne 17. 11. 2022 vystavená na částku 9.831,25 Kč včetně DPH se splatností dne 7. 12. 2022 s přílohou rozpisu o vyčíslení služeb a nákladů, a předžalobní upomínka ze dne 24. 1. 2023 s potvrzením o odeslání dne 20. 2. 2023. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce uvedl v žalobě. Z hmotněprávního hlediska soud kvalifikoval nároky žalobce dle § 1746 odst. 2 jakožto smlouvu inominátní dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy jako nároky na zaplacení ceny za poskytnuté právní služby. Soud vzal za prokázané, že žalovaná žalobci řádně a včas neuhradila platby dle vystavených faktur za poskytnuté služby a náhrady ve výši 13.094,75 Kč včetně DPH (žalobce je plátcem této daně – nárok 1), a ve výši 9.831,25 Kč včetně DPH (nárok 2), neboť žalovaná v řízení ničeho netvrdila, ani neoznačila a nedoložila důkazy, kterými by nároky uplatněné žalobcem vyvrátila či prokázala opak. Soud tak má nároky žalobce na úhradu za poskytnuté služby a náhrady za zcela oprávněné, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost tyto částky žalobci zaplatit, a to společně s úrokem z prodlení stanoveným ode dne následujícího po splatnosti vystavených faktur, tj. z částky 13.094,75 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 % (nárok 1) a z částky 9.831,25 Kč od 8. 12. 2022 do zaplacení ve výši 15 % (nárok 2), v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť soudu je z úřední činnosti známo, že k oběma dnům prodlení činila repo sazba České národní banky 7 %, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Ta je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 918 Kč, a dále náklady za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 300 Kč za úkon, tedy celkem za dva úkony 600 Kč, a to ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak uvedená náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci, činí částku 1.518 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.