5 C 96/2022-63 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem doručeným soudu dne 26. 1. 2022 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky ve výši 30.040,09 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 30.040,09 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.040,09 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení ve výši 10.785,20 Kč. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] dne 19. 2. 2019 uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ smlouva“), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 72.078 Kč a žalovaný se uvedený úvěr zavázal řádně splatit včetně smluvních úroků a poplatků, formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3.500 Kč, vždy nejpozději do 11. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel své smluvní závazky, kdy nesplácel úvěr řádně a včas, a dostával se do prodlení se splácením úvěrových splátek. Ke dni 23. 9. 2020 došlo ze strany právního předchůdce žalobce k zesplatnění úvěru. Žalovaný se tak počínaje následujícím dnem, tedy 24. 9. 2020, dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky shora z právního předchůdce žalobce na žalobce. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil dne 11. 1. 2021 částku ve výši 33 Kč, která se započítala na příslušenství dluhu, od té doby již právnímu předchůdci žalobce ani žalobci neuhradil ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy, zaslané žalovanému prostřednictvím žalobcova právního zástupce dne 8. 11. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Žalovaný ani žalobce se nevyjádřili k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2019, signované právním předchůdcem žalobce a žalovaným, soud zjistil, že tuto uvedení uzavřeli za účelem poskytnutí úvěru v celkové výši 72.078 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 13,90 % ročně, splatný nejpozději do 11. 2. 2021 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3.500 Kč. Dále ze smlouvy soud zjistil, že mimo jiné v případě prodlení se splacením více než dvou splátek může žalobce prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě, a že v případě prodlení se zaplacením dlužné částky byla sjednána možnost účtovat si úrok z prodlení v zákonné výši, a dále smluvní pokutu za prodlení a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. 5. Z přehledu umořování dluhu ze dne 1. 2. 2021 soud zjistil, že dne 19. 2. 2019 došlo k čerpání úvěru v celkové výši 72.078 Kč a že v následujícím období do 23. 9. 2020 došlo ze strany žalovaného k několikanásobnému prodlení s placením splátek úvěru v důsledku pozdního, resp. částečného plnění. 6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 23. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce k tomuto dni zesplatnil celý úvěr a tuto skutečnost žalovanému oznámil. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021, přílohy č. 1 k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 2. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2021 soud zjistil, že na základě těchto listin došlo k postoupení předmětné pohledávky shora z právního předchůdce žalobce na žalobce a že tato skutečnost byla žalovanému oznámena. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 11. 2021 ve spojení s detailní informací k zásilkám soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení celkové dlužné částky a současně žalovaného upozornil na možnost jejího soudního vymáhání. 9. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je pohledávka žalobce vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), kterou soud s ohledem k uvedenému kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. 10. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dále dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 13. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. 14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění. 15. Na základě výše uvedených skutkových zjištění v návaznosti na citovaná ustanovení právních předpisů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 2. 2019 finanční prostředky ve výši 72.078 Kč za úrok 13,90 % ročně. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti a nesplácel dohodnuté splátky úvěru řádně a včas, na základě čehož právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 23. 9. 2020 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy shora z právního předchůdce žalobce na žalobce. Žalovaný v řízení ničeho netvrdil, ani neoznačil a nedoložil důkazy, kterými by uplatněný nárok jakkoli vyvrátil či prokázal jeho opak. Soud tak vzal za prokázané, že uplatněný nárok na zaplacení jistiny ve výši 30.040,09 Kč je důvodný, stejně jako je důvodný požadovaný smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 30.040,09 Kč od 29. 9. 2020 do zaplacení. Jelikož se žalovaný dostal s celkovou uvedenou částkou jistiny do prodlení, které nastalo den následující po dni zesplatnění, tj. dnem 24. 9. 2020, je povinen žalobci tuto zaplatit včetně úroku z prodlení z částky 30.040,09 Kč od 1. 11. 2020 (§ 9 zákona č. 177/2020 Sb.) do zaplacení ve výši sazby 8,25 % ročně, neboť tento je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2020 činila repo sazba České národní banky výši 0,25 %. Soud tak žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále („ a t.“). Advokátovi žalobce náleží odměna dle § 14b odst. 1 bod 3. a. t. za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a. t. po 500 Kč za úkon právní pomoci, tedy částka 1.500 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tedy 300 Kč paušál, to vše činí částku 1.800 Kč, zvýšenou o částku 378 Kč, která představuje 21% daň z DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, celkové náklady právního zastoupení tak činí částku 2.178 Kč Tyto náklady za právní pomoc spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.202 Kč činí celkem částku 3.380 Kč, která je splatná na účet právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).