6 C 150/2022-72 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22.011,59 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.071,85 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 22.011,59 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22.011,59 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Nárok žalobce odůvodnil tím, právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ banka“ nebo„ právní předchůdce žalobce“), uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, v rámci které se mimo jiné zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] a umožnil mu tak přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním povolený úvěrový limit překročil, aniž by dlužnou částku zaplatil. Banka tedy využila svého práva a nepovolený debet ve výši 22.011,59 Kč dne 13. 11. 2017 převedla na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však povinnost zaplatil dlužnou částku nesplnil, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 19. 3. 2018. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení ze dne 18. 2. 2020. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstala nečinný. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 16. 1. 2023 bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 5. 12. 2022. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z listiny označené jako Smlouva o bankovních produktech a službách má soud za prokázané, že tato byla podepsaná dne 7. 8. 2015 právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Obsahem listiny je ujednání o tom, že banka povede žalovanému platební účet a současně mu poskytne kontokorentní úvěr s povolením debetního zůstatku běžného účtu za dodržení kreditního příjmu na běžném účtu. Výpisem z úvěrového účtu ze dne 20. 2. 2022 vzal soud za prokázané, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do nepovoleného debetu, jehož výše činí 22.011,59 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 19. 3. 2018 vyplývá, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni 19. 3. 2018. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020, ve spojení s oznámením o postoupení zaslaném žalovanému, bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2020 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud hmotně právně posoudil nárok žalobce podle § 2395 o. z. tedy jako nárok na vrácení poskytnutého úvěru, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 22.011,59 Kč, k čemuž se zavázal navíc zaplatit úroky ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel. S ohledem na uvedené, shledal soud žalobu zcela důvodnou a ve výroku I. jí vyhověl. Současně byly žalobci přiznány i zákonné úroky z prodlení, a to na základě ust. § 1970 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.333 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 881 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.011,59 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.