7 C 138/2023-52 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 3. 2023 domáhal zaplacení částky ve výši 57 069,42 Kč s úrokem ve výši 4 719,74 Kč a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 57 069,42 Kč od 7. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 5 001,92 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 57 069,42 Kč od 7. 3. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 7. 5. 2018 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve formě povoleného přečerpání až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,90 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami v minimální výši 5 % vyčerpané částky úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek úvěru, prohlásil žalobce celý úvěr za splatný ke dni 25. 4. 2022. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 57 069,42 Kč, kterou přes opakované výzvy žalobce dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 4. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 7. 5. 2018 a ze smlouvy o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě ze dne 7. 5. 2018 a z předsmluvních informací ke kreditní kartě má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr formou povoleného přečerpání peněžních prostředků na účtu až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,90 % ročně a poplatky za služby poskytované v souvislosti s vedením účtu v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru k 25. dni v měsíci, minimálně ve výši 500 Kč. 5. Z potvrzení o výši pracovního příjmu, z informací z Credit Bureau a z vyhodnocení žádosti o úvěr bylo prokázáno, že žalobce se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Výši příjmu žalovaného si žalobce ověřil potvrzením od zaměstnavatele, z něhož vyplynulo, že žalovaný dosahoval průměrného měsíčního příjmu ve výši 37 532 Kč, přičemž z tohoto příjmu nebyly prováděny žádné srážky. Z informací z Credit Bureau pak bylo zjištěno, že žalobce před uzavřením Smlouvy splácel dva úvěry s měsíčními splátkami v celkové výši 18 064 Kč a neměl žádné závazky po splatnosti. Výdaje žalovaného byly žalobcem ověřeny na základě dokladů SIPO, trvalých příkazů a pravidelných jednorázových příkazů a transakcí prováděných debetní kartou z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce. 6. Z historického výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť se opakovaně dostával do prodlení s hrazením splátek úvěru, přičemž ke dni 12. 1. 2023 dlužil na jistině částku ve výši 57 069,42 Kč. 7. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 10. 1. 2022 ve spojení s dodejkou ze dne 10. 1.2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13 166,01 Kč s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do 9. 1. 2022, přistoupí žalobce k zesplatnění úvěru. 8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 4. 2022 ve spojení s dodejkou ze dne 27. 4. 2022 má soud za prokázané, že žalobce žalovanému oznámil, že vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 10. 1. 2022 nezaplatil, došlo ke dni 26. 4. 2022 k zesplatnění celého úvěru včetně příslušenství. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 1. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 1. 2. 2023 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 65 692,50 Kč včetně příslušenství. 10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 7. 5. 2018 uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr formou přečerpání peněžních prostředků na účtu žalovaného až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru a poplatky za služby poskytované v souvislosti s vedením účtu v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky úvěru řádně a včas nesplácel, byl úvěr žalobcem ke dni 26. 4. 2022 zesplatněn. Žalovaný dlužil ke dni 12. 1. 2023 na jistině částku ve výši 57 069,42 Kč, kterou přes opakované výzvy žalobce nezaplatil. 11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. o. z. Podstatou smlouvy o úvěru je závazek úvěrujícího poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující své smluvní povinnosti řádně splnil a poskytl žalovanému úvěr formou přečerpání peněžní prostředků na jeho běžném účtu až do výše 50 000 Kč. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, v důsledku čehož byl úvěr žalobcem zesplatněn a žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobci celou dlužnou částku včetně příslušenství, což však žalovaný doposud nesplnil. Právo žalobce na zaplacení úroku z úvěru z dlužné jistiny vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 o. z. Žalovaný se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostal dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou, a proto jí ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 786,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 283 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 069,42 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 30. 1. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 160 Kč ve výši 2 343,60 Kč.