7 C 69/2022-88 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobkyně se domáhala zřízení služebnosti cesty přes pozemek žalovaného v rozsahu dle geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum]. Tvrdila, že je vlastníkem pozemku prac. [číslo] v k.ú. [obec], žalovaný má ve svém výlučném vlastnictví pozemek parc. [číslo] který přímo sousedí s pozemkem parc. [číslo]. Přes pozemek žalovaného se nachází jediný vjezd na pozemky žalobkyně, zejména na pozemek [číslo] a nezastavěnou část pozemku parc. [číslo]. Nejvhodnější přístup z veřejné komunikace vede právě přes pozemek žalovaného, a to v podobě zpracované geometrickým plánem. Navrhované řešení je efektivní a zatěžuje pozemek žalovaného v minimální míře, v nezbytně nutné šíři pro průjezd nákladním automobilem při samé hranici pozemku. Pozemek parc. [číslo] přímo sousedí s pozemkem parc. [číslo] (chodník), který přímo sousedí s veřejnou komunikací, s pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví Jihomoravského kraje. Skutečností však je, že pozemek parc. [číslo] je v celé své hranici s obecním pozemkem parc. [číslo] zastavěn a není možné tuto přístupovou cestu využít jako vjezd pro vozidlo. Přístup k pozemkům žalobkyně potřebuje za účelem navážení různého materiálu v rámci údržby rodinného domu a přilehlého sklepa a za účelem dovozu topného materiálu, který je uskladňován na nezastavěné části pozemku parc. [číslo]. Žalobkyně odkázala na § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1276 odst. 1 až 3 občanského zákoníku. Dále uvedla, že je si vědoma omezení služebnosti nezbytné cesty dle § 1032 o. z., nicméně má za to, že na daný případ toto ustanovení nedopadá. Výhoda nezbytné cesty převyšuje potenciální škodu na nemovité věci souseda, neboť na pozemku žalovaného se již příjezdová cesta nachází. Rovněž nelze učinit závěr, že si žalobkyně nedostatek přístupu k nemovitosti způsobila sama, z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že koupě nemovitosti bez spojení s veřejnou cestou automaticky neznamená, že nabyvatel nemá právo na povolení nezbytné cesty a k zamítnutí žaloby lze přistoupit až na základě posouzení veškerých konkrétních okolností případu. Žalobkyně se snažila vyřešit věc mimosoudně odkupem celého nebo části pozemku, její snaha nebyla úspěšná. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že obtíže spojené s přístupem na pozemek parc. [číslo] si způsobil jeho vlastník sám zastavěním pozemku parc. [číslo]. Navrhované řešení by protiprávně omezovalo právo žalovaného k pozemku, garantované Listinou základních práv a svobod. Pro přístup na pozemek parc. [číslo] může žalobkyně užívat svůj pozemek parc. [číslo]. Skutečnost, že ho má zastavěný vlastní stavbou, která činí přístup obtížný, nelze zneužívat v neprospěch žalovaného. Jako hlavní důvod žalobkyně uvádí, že přístup potřebuje za účelem navážení materiálu v rámci údržby domu a pro dovoz topného materiálu, který je uskladňován na pozemku parc. [číslo]. [jméno] tak potvrzuje, že potřebuje nikoli přístup na pozemek parc. [číslo] ale na pozemek parc. [číslo]. Ten však má přístup z ulice [ulice]. Neoprávněnost návrhu žalobkyně potvrzuje judikatura Nejvyššího soudu (22 Cdo 3782/2016, 22 Cdo 38/2005, 22 Cdo 4852/2017, 22 Cdo 903/2016), podle které, je-li možný přístup či příjezd z veřejné komunikace, byť i nepohodlný, pak nelze pro lepší spojení omezovat základní právo vlastníka sousední nemovitosti. Může-li žalobce k přístupu využít jiné pozemky ve svém vlastnictví, nemůže soud zřídit věcné břemeno nezbytné cesty přes cizí pozemek. Skutečnost, že by takový přístup byl pohodlnější, nebo, že by se obešel bez stavebních úprav, není významná. Podle § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), (1) Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. (2) Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Podle § 1032 odst. 1 o. z., soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Z listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] je žalovaný. [ulice] pozemek parc. [číslo] na něj navazující pozemek parc. [číslo] vlastní dle listu vlastnictví [číslo] žalobkyně, a to na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum]. Dárci byli rodiče žalobkyně, jak bylo zjištěno z listu vlastnictví [číslo] k datu [datum] a z výpisu z centrální evidence obyvatel. Geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] byl vymezen rozsah věcného břemene, práva cesty na pozemku žalovaného, jehož se žalobkyně domáhá. Jedná se o pruh pozemku o šíři 3 m a délce 39,2 m, tedy celkem 117,60 m2 pozemku. Ze snímku katastrální mapy a fotografií z internetové aplikace [webová adresa] soud zjistil, že pozemek žalobkyně parc. [číslo] přiléhá k veřejné komunikaci z ulice [ulice]. Z fotografie čelního pohledu na dům žalobkyně na pozemku parc. [číslo] je zřejmé, že pozemek je v délce přiléhající k veřejné komunikace zastavěn, z levé strany zde však původně byl průjezd, jak je patrné ze starších fotografií, zastavěn pravděpodobně rodinou žalobkyně. To ale není pro věc podstatné. Žalobkyně má z ulice [ulice] přístup ke všem svým nemovitostem, před domem je poměrně velkorysé prostranství pro parkování několika auty a pro případné složení palivového dřeva a materiálu pro opravu a údržbu domu. Skutečnost, že by musela tento materiál dopravit k uskladnění méně pohodlnou cestou než nákladním automobilem přes pozemek žalovaného, rozhodně není důvod pro zřízení práva cesty, navíc v takovém rozsahu, který by do značné míry omezoval žalovaného jako vlastníka sousedního pozemku. Soud tedy s odkazem na § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen o. s. ř.). Žalovaný má právo na náhradu nákladů zastoupení, které tvoří odměna zástupce 2.500 Kč za úkon (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), ve věci byly učiněny tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, písemné podání, účast na jednání soudu) a jeden úkon v poloviční hodnotě, tj. 1.250 Kč (dopisy a telefonická jednání se žalující stranou), dále k nákladům patří režijní paušál 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4. advokátního tarifu, cestovné 1.179,64 Kč ([obec] – [obec] a zpět, celkem 150 km, automobilem s průměrnou spotřebou dle technického průkazu 6,46 l [číslo] km, cena paliva 41,20 Kč, náhrada za ujeté kilometry 5,20 Kč/km dle § 4 písm. a), § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb.), náhrada zmeškaného času 6 x 100 Kč za každou půlhodinu cestou k jednání a zpět dle § 14 odst. 1,3 advokátního tarifu Náklady činí 11.729,63 Kč a zvyšují se o 21 % daň z přidané hodnoty, tj. 2.463,23 Kč. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce 14.192,86 Kč, a to v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).