9 C 216/2022-40 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný coby vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [registrační značka] neměl v období od [datum] do [datum], tedy [anonymizováno] dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, má žalobkyně právo na příspěvek ve výši [částka] za každý den, po který nebylo vozidlo pojištěno, celkem tedy na částku [částka]. Podle § 4 odst. 4 téhož zákona má žalobkyně nárok na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši [částka]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] výzvu k úhradě příspěvku. Protože žalovaný ve stanovené lhůtě [anonymizováno] dnů od doručení písemné výzvy, žalobkyni dlužnou částku neuhradil, ke dni [datum] se stala pohledávka splatná. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ze základu příspěvku od prvního dne prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila Předžalobní upomínku ze dne [datum], Výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne [datum], Upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], Zjištěné údaje o vozidle [registrační značka], Zjištěné údaje o povinných osobách (vlastník a provozovatel) a dále informace o doručovaných zásilkách od České pošty. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném v předmětném období, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, částku [částka]. Podle § 605 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. z.“) lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Po zhodnocení předložených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Výzvou k úhradě příspěvku ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] sestávající ze základu příspěvku ve výši [částka], a to ve lhůtě [anonymizováno] dnů od doručení výzvy s tím, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, [registrační značka] neměl v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy po dobu [anonymizováno] dní a denní sazba příspěvku dle druhu vozidla činila [částka]. Z informace o zásilce soud zjistil, že výzva k úhradě příspěvku ze dne [datum] (podací číslo zásilky RR [číslo] [anonymizováno]) byla žalovanému dne [datum] doručena. Splatnost příspěvku nastala uplynutím šedesátidenní lhůty od doručení ve smyslu ustanovení § 605 odst. 1 o. z., tedy dne [datum] (pátek). Ze Zjištěných údajů o povinných osobách (vlastník a provozovatel), jejímž zdrojem je v příslušné části Centrální registr vozidel, bylo zjištěno, že žalovaný je osobou s povinností hradit zákonný příspěvek. Z Upomínek k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP a z Předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dlužné částky. Městský úřad Břeclav, Odbor dopravy a správních činností potvrdil, že dle registru silničních vozidel byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], žalovaný. S ohledem na shora uvedené má soud za prokázané, že žalovaný byl v rozhodné době evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], a toto vozidlo nemělo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu požadovaného příspěvku ve výši [částka] a nákladů na jeho uplatnění ve výši [částka] (§ 4 odst. 1, odst. 3 a odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Soud žalobkyni přiznal ode dne, od kterého jej žalobkyně požadovala, tj. od [datum] do zaplacení, z částky [částka] také požadovaný zákonný úrok z prodlení, neboť pohledávka se stala splatnou, jak výše uvedeno, dne [datum] a od [datum] je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se s plněním svého peněžitého závazku dostal do prodlení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně představují jí zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] podle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, a paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem za dva úkony po [částka] (návrh ve věci samé, výzva k plnění) podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., což celkem činí [částka]. Proto soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného celkem [částka]. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobkyně vůči žalovanému u soudu. Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem, které je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinna, a pro níž jsou příspěvky podle § 24c zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jedním z těchto zdrojů. Soudní vymáhání takového příspěvku je pak činností žalobkyně, kterou musí být žalobkyně schopna právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využívala odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadujících vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobkyně za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, a proto žalobkyni jejich náhradu nepřiznal.