11 C 220/2023 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 18. 5. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 16.800 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 11. 3. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 19.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 24.400 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 15.312 Kč s úrokovou sazbou 22,68 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5.248 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, úhrady) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit v 78týdenních splátkách po 557 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaný uhradil dne 29. 6. 2020 s tím, že na svůj dluh uhradil částku 4.100 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 16.800 Kč na dlužné jistině a příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 4.889,81 Kč, kapitalizovaný úroku z prodlení ve výši 2.937,55 Kč a dále 22,68 % úrok ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o.s.ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo, tel. číslo, ze dne 11. 3. 2020 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovaným bylo zjištěno, že dne 1. 3. 2020 převzal žalovaný finanční prostředky ve výši 19.000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným přešla na žalobce. Z Oznámení o postoupení ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z Výzvy k plnění ze dne 9. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 45.724,49 Kč ve lhůtě do 24. 3. 2023. Ze Zákaznické karty / žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 3. 2020 bylo k osobě žalovaného zjištěno, že je svobodný, žije v nájmu, zaměstnán je na plný úvazek jako skladník u zaměstnavatele ARENS OBERFLACHEN FULL SERVICE s čistým měsíčním příjmem ve výši 6.000 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji ve výši 2.000 Kč. Jako další příjem domácnosti je uvedena částka 10.000 Kč.5. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 19. 10. 2018 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud nesdílí tvrzení žalobce, že před poskytnutím finančních prostředků žalovanému nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Nelze mít za důvěryhodné tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích ve výši 2.000 Kč, jež by měly pokrýt jeho běžné potřeby (jídlo, hygiena) a další náklady spojené například s cestou do zaměstnání, či telekomunikační poplatky, a zejména pak náklady na bydlení, neboť žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu. Výše celkové měsíční splátky z poskytnuté zápůjčky měla činit 2.228 Kč. Dle názoru soudu měl žalovaný již v době podání žádosti o zápůjčku potíže hradit své běžné výdaje z důvodu nízkého měsíčního příjmu (6.020 Kč). Soud dospěl k závěru, že před poskytnutím zápůjčky nebyl předchůdcem žalobce učiněn správný závěr o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky řádně a včas splácet.11. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.12. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vydat žalobci, co mu bylo poskytnuto. Žalovaný obdržel od předchůdce žalobce částku 19.000 Kč, na kterou uhradil 4.100 Kč, a je tak povinen zaplatit žalobci 14.900 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž prodlení žalovaného nastalo dle výzvy k plnění ze dne 9. 3. 2023, ve které byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě dluhu do 24.3.2023, nejdříve dnem 25.3.2023. Ve zbytku soud žalobu zamítl.13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem tak, že uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, protože neshledal důvod pro povolení plnění ve splátkách. Žalovaný se v současné době nachází ve vazbě a nemá tedy zajištěný pravidelný příjem, ze kterého by mohl splátky provádět. Případnou dohodu o splácení dluhu však účastníci mohou uzavřít po právní moci tohoto rozsudku.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.452 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 77,40 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku