16 C 186/2023-62 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], doplněnou dne [datum], se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“), na základě níž žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši [částka] tak, že částku ve výši [částka] převedl dne [datum] na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy, čímž došlo k čerpání peněžních prostředků, a zbytek peněžních prostředků ve výši [částka] převedl žalobce na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci splatit celkovou částkou [částka] v pravidelných [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy 20. dne každého kalendářního měsíce a první splátka byla dohodnuta se splatností na den [datum]. Žalovaný nehradil v dohodnutých splátkách úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Z důvodu neplnění smlouvy podal žalobce žalobu, na jejímž základě byl dne [datum] zdejším soudem vydán rozsudek č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], kdy pohledávka z tohoto exekučního titulu tedy částka [částka] byla uhrazena ke dni [datum]. Žalobci rovněž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy. Žalovaný neuhradil žalobci smluvní pokutu ve výši [částka], kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum]. Uvedené období nebylo součástí výše zmíněného rozsudku. Dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. Soud proto pokračoval v řízení v souladu s ustanoveními § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), a nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy postupoval v souladu s citovaným ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., ve věci jednal a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Žalobce je právnická osoba existující od [datum] a do předmětu jeho podnikání od [datum] patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Dne [datum] uzavřel žalobce prostřednictvím zprostředkovatele s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], přičemž bylo zároveň sjednáno, že částka [částka] (90 % úvěru) bude poskytnuta na účet zákazníka a částka [částka] (10 % z úvěru) na účet zprostředkovatele, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši 46,8 % ročně v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] se splatností první splátky [datum]. Podle čl. IV odst. 2 písm. a), písm. b) smlouvy, se žalovaný zavázal za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. (zjištěno z uvedené smlouvy) V listině označené„ Výdaje spotřebitele/Příjmy spotřebitele/Závazky spotřebitele“ bylo uvedeno, že výdaje žalovaného na bydlení činí [částka] měsíčně, u kolonky jiné výdaje u původní částky [částka] je ručně dopsána částka [částka], že čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka] a že žalovaný nemá žádné závazky, k jejichž úhradě se zavázal. Žalobce soudu předložil dokumenty označené jako Výše normativních nákladů na bydlení [rok], Životní minimum [rok], Existenční minimum [rok], dále výpis exekucí, informace katastru nemovitostí o stavbě, historie transakcí z osobního účtu žalovaného u [obec] spořitelny za [anonymizováno] den, a to [datum], oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] o přiznání starobního důchodu žalovanému ve výši [částka] měsíčně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], ale žádné dokumenty prokazující skutečné výdaje žalovaného. Z upomínky pro smlouvu [číslo] hotovost ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že je v prodlení s placením dle smlouvy dohodnutých splátek a upozornil žalovaného, že pokud ve stanovené 30denní lhůtě nebude dlužná částka uhrazena, může dojít k zesplatnění úvěru a současně bude žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši [částka] za každou opožděnou splátku. Úvěr byl k datu [datum] zesplatněn, přičemž k datu zesplatnění činila dlužná jistina úvěru částku [částka], jak soud zjisti z dopisu ze dne [datum]. Z rozsudku č. j. [číslo jednací] a z žaloby v uvedené věci soud zjistil, že rozsudek byl vydán zdejším soudem dne [datum] a žalovanému jím byla uložena povinnost zaplatit žalobci neuhrazenou jistinu ve výši [částka] s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu z titulu neuhrazených měsíčních splátek úvěru ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], upomínací náklady ve výši [částka], to vše na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum]. V uvedeném rozsudku se soud vůbec nezabýval tím, zda poskytovatel úvěru řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne [datum], což soud zjistil ze svého rejstříku. Předžalobní výzvou ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím lístkem z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení tvrzený nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení smluvní pokuty, který měl být sjednán smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 6. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné o